Básně

Píšu haiku!

21. května 2018 v 7:26 | Ailiyah
Dneska je krásný den, vstala jsem v půl sedmé plná energie a jdu psát :-)

Moje novinka je, že začínám psát haiku, napůl sama nevím, o co jde, ale hrozně se mi líbí...

Zkusím sem dát aspoň jedno.

Mějte se hezky, čtěte, komentujte, a nezapomeňte vyplnit můj testík na téma týdne!

Vaše Aili

Pro tebe

22. prosince 2016 v 9:37 | Ailiyah
Nejsi stejný
jsi polední láska
umírám ve slovech a zmateně
a přesto
s jistotou
si maluju tvůj obraz
pramen tvých vlasů, co spadl ti do tváře
oči, co nepláčou
řasy a úsměv
rty
spočinu si ve své lásce

Miluješ? Miluji?
Nechci odpovědi
básník se neptá

básník píše...

Ty a já... jsme

22. prosince 2016 v 9:37 | Ailiyah

Jsi třetí tečkou
nepošlu ti úsměv jen tak
zaplatíš

Tisíc pusinek
objetí a přivineš mě k sobě
jako v nebi, tak i...

Nechci slova
jsi vše, co nemám
jsi vše, po čem toužím

Jménem tvým
popíšu svůj papír
slečna, schovaná za slovy

Děkuji
neprosím

= Dlouhá =

19. října 2016 v 12:06 | Ailiyah
Pálí mě a mrazí každý tvůj dotek
ty chvíle, co mám vryté v šedé kůře mozkové
cítím tě u sebe, vůni tvých vlasů
teplo tvého těla, když chladne vzduch

Přes každou bolest se ve mně zrodila láska
budu ji opatrovat, budu ji střežit
(jako zřítelnici oka)
nechci nic nazpět

Pojď dál
"jsi skvělá holka"
pojď dál
zvu tě do své pokladnice, co ji mám v srdci
mám - li v sobě krásu
patří tobě

Jsi úsvit
jsi záře brzy ráno
jsi usínající léto
jsi poslední paprsek
jsi vše, co mi celý život chybělo
scházíš mi

A svoji slzu dojetí
nechám milosrdnému papíru
jen kapka na brýlích
myšlenka, že už jsi pryč
poběžím za tebou, chci tě u sebe


Jsi ryzí zlato
jsi vzácný kámen v prstenu
jsi teplo dvou dlaní
jsi ospalý polibek na dobrou noc
jsi konečná autobusu, kde začíná les
nejsi tady

Hluboké ticho noci
nahlodává mou naději
přijď mi do snu
buď mi rájem
vzal jsi mi trápení
(Bože můj, jak jen naložím
s tou radostí?
S tím štěstím, co mě drží v šachu?)
sčítám dary

Nastav dlaně
můj splněný sne
jednou ti dám každou svou touhu,
ale do té doby...

Přijde den, a věřím tomu
(chci tomu věřit)
(nevezmete mi naději)
(opravdu)
přijde den, kdy budu tvoje
(těším se)
(chci tě!)
Jednoho dne už neodejdeš
spočineme po dlouhé cestě
a nebude žádné naposledy


Z očí ti čtu věčnost

*První polibek*

19. října 2016 v 12:06 | Ailiyah
- Je to jen pocit -
no a co, stejně mi hoří plíce

- je to jen pocit -
křičím, řvu, miluju

- je to jen pocit -
je to jen dotyk rtů

- je to jen pocit -
ve snu jsme spolu navěky


Není to jen pocit

Okolo

12. listopadu 2015 v 20:28 | Ailiyah
Obcházíš mě
pořád dokola se díváš
v každodenní směně jsi jediný pohled mým směrem

Svět se nám zatočil
kafíčko na stůl a hlavu do dlaní
únavou zmožení usedáme ke stolku

Tak kudy dnes?

Živote, vylož konečně karty

Večerní zoufání

2. října 2015 v 19:08 | Ailiyah
Zašlo mi každé slunce
ztracená jsem ve své krvi.
Tolikrát ve mně znělo Tvé jméno
a přívaly nadějí už nepřivítám.

Předtucha osamělých nocí
namísto příjmení za jménem.
Už vůbec nedoufej ve svatební šaty,
naivko.

Světla potemněla.
Bojím se zčernalých ulic,
děsí mě rána bez Tvých očí.
K smrti se upláču,
těch slz už bylo příliš!
A zase mi stará bolest stéká po tvářích.

Vzpomínám si až příliš dobře.
Už jsme se ani nedokázali hádat...
Jen přicházela noc a kradla mi stín.
Konec našlapoval měkkými pacičkami
- doteď to vlastně nechápu...

Hájím Tě přede všemi
chráním si zbytky lásky
jakkoli jí dávám čas minulý
přiznejme si to, dámy:
láska neodchází jedním krokem.
Spíš před sebou vidím kilometry cest
připomínají pomalé, pomalé umírání
a nevímkoho v cíli.
Začínám chápat tiché zoufalství,
propadám do něj,
nechce se mi začínat znovu.

To bude někdo jiný líbat moje rty?
A jiná dívka vlastnit Tvoje bílé tělo?
Co naše polibky - neskonalé zmírání ať je pohltí?
Tvoji synové z mého lůna?
Nikdy nespatří tenhle svět?

Klesám do hlubin,
pláč už mi nepřináší útěchu.
Hledám tě v básni,
ale nepřicházíš.
Tady jsme spolu leželi.
Pamatuješ si vůbec naši vášeň?
Na chvíle, kdy existovali jen dva a bouře?
Každé to místo, co jsem líbala
znám až příliš
a stýská se mi.

Vždyť ani nevím, jak teď vypadáš!
Kdybys tak zase vedle mne
ráno rozevřel své překrásné řasy
a podíval se
ležela bych blízko u Tebe
spoutaná vůní

Roztřískaná na kusy
se už radši na nic neptám

Celý náš vztah jsi pohřbil

v mých slovech ale dostal křídla

Ztichly halasné zpěvy

17. ledna 2015 v 17:52 | Ailiyah
Je ticho.
Bouře v něm utonula.
Rozpouštím se větrem
ve vonný dým
s příslibem zítřků.

Kde každá jiskřička prachu
září jako diamanty.

Tam jsem, vychladlá,
nalezla tvé tělo,
zbité a ležící uprostřed spouště
mezi střepy cizích alkoholů.

Zraněný, ale krev
pořád proudila
chtěla mi svým křiklavým tónem hlasu
zašeptat do uší:

"On žije. Velmi žije."
Smrt se vylekala.

Léčila jsem ti rány.
Každá jizva
se stala polibkem.
A já v živoucí kůži zraněného
rozpoznala svůj začátek.
Zdálo se, že můžu věřit
na věčný úsvit touhy,
když nespím

Touha nedovoluje spát
a tak bdím
nad obličejem, ponořeným do snů
nad očima, které mi zatajily tmavé řasy
nad výdechy do nocí.

Napořád bdím.

Víš, že jsi mne probudil.

Hledající

5. ledna 2015 v 23:36 | Ailiyah
Hledám
někde musí být krajina s teplem tvého těla
dívám se do každého koutu
ale potkávám jen hromadu peří a žlutého povlečení
marně uléhám
když se trápím do usnutí
a ráno nalézám v lenosti své já

Pak se tajně dívám do tmy
zmatená a nevědoucí po slepotě
útěk skrývám před všemi
nevíš ho ani ty

Pak budete hledat všichni
i ty, s baterkou v ruce
ale nebude vám souzeno zahlédnout
dlouhé vlasy Lociky

(Až budu mít strach,
znovu vezmu nůžky
jen tebe nikdy neodstřihnu
jsi na vlásku)

Šťastný Nový rok!

1. ledna 2015 v 18:35 | Ailiyah
Ze země na nebe
padají světelné květiny

Chlad odchází v teplých peřinách
kde hledám záchranu před zlým dnem

Počítám své zítřky
je jich plný rok

Kolik máme my dva času?
Neptám se, kalendář má svá první popsaná místa

Sněhově ledová pokrývka
do níž se zachumlává země

Výdech bez tebe nádech do snů
chci spát a zapomenout na zlý den

Vyvolat si z fotek v srdci tu nejhezčí
dívat se do ní, aby ses mi v noci zdál

Nepřemýšlím, přichází zpráva od tebe
zlý den je plný ledu, mé oči plné slzí

Ne, nic se neděje
jen klepe prázdnota, jen je mi divně

Ale před námi spoustu dní
kdy zůstaneme spolu

Něco mě tiše děsí
uteču do spánku
buď mi milosrdný, sne
potřebuju ještě jedno přání
jedno jediné

zjev mi milou tvář a její úsměv

Krajina

11. prosince 2014 v 22:53 | Ailiyah
Utečte odsud, je tu ticho
zláme vám kosti
jděte pryč, než vás chytí
do spárů
střeste prach z kabátu
nevrátíte se
a nebudete vzpomínat,
pouze v nočních můrách
se vám znovu zjeví
krajina potměšilá

s vyhaslým klavírem

Bez dechu

10. prosince 2014 v 21:57 | Ailiyah
Hluboko
v něze svých vzpomínek
splétám pramínky krásných chvil
zlé sny smyji živou vodou
- ani stopa po smutku

Když v černých vodách
zableskne se zlatý kroužek
chytím ho pevně a sevřu
do zkřehlých dlaní

Teď jsi můj
a pro okamžik tvého dechu

bych dala všechen svůj

Krev

9. prosince 2014 v 19:37 | Ailiyah
Moje zmožená krev
s nánosem temných chvil
unavená prouděním
oslabená chorobami nitra
píšu jí každý řádek
uniká mi a neznám
neznám její trasu

Zničená do morku kostí
tepe mi žilami
horká a připravená vytrysknout
zevnitř
ztracená kouzlem

Spálená ledem
vroucí párou
bouří všemi tepnami
čím víc ty, tím žhavější
čím víc lásky,
tím víc se bortí stěny
je lávou v těle
je příslibem

brání mé smrti přesto ji ztrácím

Zápas o duši

6. prosince 2014 v 19:15 | Ailiyah
Vím, že tě nepřemůžu.
Hlídám si cesty
-potkat na nich tvář
samotného Boha
- slyšet jeho Slovo
ať mě objeme - dnes
zítra
každodenně

S tebou
zápasím na život a na smrt
nikdy nebo napořád

Ukrytá v bezpečí
přemýšlím,
jak ze svých vlasů ukovat řetězy,

co spoutají tvé ruce

Chvíle...

30. listopadu 2014 v 20:30 | Ailiyah
Jsou chvíle, kdy prostě
"nemůžu" z tvých úsměvů
kdy vteřiny praskají
jak prášek v malém lízátku dětství
přináší sladkou nakažlivou radost
schovám se k tobě

Chvíle, kdy jednoduše
"nestíhám" vnímat prostor
zase opilá, omámená
i teď mi srdce buší
prudce v něm běháš tam a sem

Neřeknu ti víc,
jen se občas dívám dovnitř
kde jsem si schovala tvé bytí
procházíš se mi ve snech
kde jsi vyhnal noční můry

Usínám s pocitem
tvé hlavy na polštáři
v myšlenkách tě pohladím
nechám si líbit tu představu
je možné cokoli, vždyť se ráno vzbudím!

Ze všech hloupých písní o lásce
ti zazpívám svou!
Bude krásnější
a živá jako koncert vesnické kapely
zakřičím
budu se smát až se zhmotním
do dalšího setkání

Blouzním v horečce
plameny nepálí ale nevnímám
nezajímá mě nic
jen ten malý svět uvnitř
ani nevím, o čem pořád mluvím
ponořená do polibků ve vzpomínce


Nesměj se mi, z téhle lásky mě oni nevyléčí...

Tak co?

28. listopadu 2014 v 18:31 | Ailiyah
Smutné písně o lásce
a pohled do dálky zítřků
nezískám málo
přelomím se do spánku
kde nesmíš chybět ve snech!
v okně zasvítí paprsky
nad ránem povím svá přání
pravda patří k lásce
a má láska patří k tobě
tak co?

Tak napořád?

Nepřítelem času

27. listopadu 2014 v 19:58 | Ailiyah
Jsem nepřítelem času.
Tak, jako drahé injekce proti vráskám.
Tak, jako žena neurčitého věku před zrcadlem.
Tak, jako nemocný, trpící bolestí.
Jdeme v tom spolu, přátelé
a bojovníci.

Zakážeme zvonům odbíjet
každou celou hodinu.

Rozbijeme hodinám ciferník.
Vteřinovku uhoníme k smrti.

Dámy a pánové,
stále zůstávám nepřítelem času.

Přes všechnu svou odvahu mám strach
podívat se na hodinky - kolik?

Napínáš mě jak tenkou nitku
- ještě jsem nepraskla -
ale nenávidím čekání na tebe...

A s nepříchodem
stejně mé srdce křičí pro tebe
lásky zmírají
ale Láska neumře
bohužel
pohřbili by ji
ale nedokážu ji vyhnat ven do mrazu
pořád hoří a bez ní bych umrzla
ve svých představách
přijdeš, ano
ale dnes zůstávám navěky sama
se svým já
s hněvem, přerůstajícím do tiché touhy
každé další "přijdu" bolí


Zavraždím zítřky

Bylo parné léto

24. listopadu 2014 v 21:39 | Ailiyah
věnováno Vladimíru Mertovi

Bylo parné léto
a řeka ve mně...
Brali mi teplo
ale já chtěla mít krev v žilách

A voněla země...
Uplakaná Země paní Pampelišky
zpívala mi mezi vzlyky
píseň o tom, co neumírá
pláč mě přešel

Taková je daň, která se platí
zlé ženě
nakolik mám masky úsměvů
temné hlubiny tobě nezakryji
Hrál jsem sám se sebou na schovávanou
tolikrát
slunce vykradlo poslední zbytky času
jsem tu čistá vydrhnutá mýdlem

Bylo parné léto
ztěžka se nadechuji
pro Příchod
buď a staň se u mne

Už nezpívám ochraptěl mi hlas
ale poslední fistulkou
se pokusím říci pár slov

než oněmím úžasem

---------------------------

začátky veršů (kromě posledního) jsou kurzívou - text Vladimíra Merty, kterému je tato báseń věnována

Nezranitelná

22. listopadu 2014 v 21:01 | Ailiyah
Tvá slova
hojí rány skryté v hlubinách
vyzbrojená tebou
jsem se stala nezranitelnou hrdinkou
v časech temna a zlodějství

Křečovitě sevřu dlaně
ale pak zazářím úsměvem
zavřu oči v opojení
krásně nezlomená procházím krajinou
zasněženou i v létě

Tělo je smrtelné,
nesmrtelné však pouto mezi námi
co zemře, vrátí se do nebes
nezabijí naši lásku
povstane v zlých časech

Navrátí mi dny bez tebe
noc tiše počala další rozednění
mezi frázemi svítí tvá slova
dobrou noc
nashledanou

nikdy naposled

Tisíc

20. listopadu 2014 v 13:32 | Ailiyah
Z tisíce kousíčků
z úlomků a prachu
dávám dohromady své city
vlžím je do básní
barevné a hlasité touhy
všechny ti patří

Pokaždé znovu
píšu naše dny
a do nich čísla
pokolikáté tě vidím
kolik to bylo úsměvů
kolik modrého
nezavírej oči

Zabořím se do tvé vůně
do vlasů ti napíšu svá slova
stavím z nich hrad
do kterého můžeš jen ty

Všichni moji budoucí
už dávno zemřeli

Já totiž...

nemám tisíc srdcí
 
 

Reklama