Říjen 2018

Nová povídka

8. října 2018 v 15:35 | Ailiyah |  Próza
Klára

Když ho uviděla, zalapala po dechu. Je to on? Určitě je to Alex, vždyť se zas tolik nezměnil. Jen má vlasy na krátko a brýle. Trochu přibral, to je dobře, byl vždycky tak hubenej.
Nečekala, že ho potká. Ne takhle na ulici v Plzni, kde oba studovali. Před třemi lety. Kde se do sebe šíleně zamilovali, rok spolu chodili a po hrozných hádkách se rozešli. Párkrát si ještě napsali, ale pak nastalo ticho.
Kde se tady bere? A co to má za ochechuli? No potěš koště, vypadá jak oškubaná kachna. Klára se zastavila.
"Ahoj Alexi!" usmála se na něj.

Alexandr


Cože? Proč si Klára obarvila vlasy na černo? Ale jinak jí to sluší, nosí pořád podpatky a ten černej kabát k tomu vypadá skvěle. Ale ten namachrovanej borec vedle ní, to je teda síla. Má sice svaly, ale určitě je úplně vypatlanej.
Pozdravila mě!
"Čau Kláro," řekl a taky se usmál. Hlavou mu proletěly vzpomínky. Klára na tobogánu, směje se a mává na něj. Klára v kině, drží ho za ruku, líbají se. Nahá Klára.
"Tak jak se daří? Už jsi vystudoval?"
"Ale jo, dávno pravuju, jsem ajťák."
"Co jinýho taky. Hele, já musím letět, tak se měj. Čauky," zamávala Klára a odešla, namachrovaný týpek na mě ještě chvíli koukal přes rameno.

Klára


"Kdo to byl?"
"Ále, jeden kámoš z vejšky."
"Nevěřím ti."
"Čemu nevěříš?"
"Určitě jste spolu něco měli. Jak se na tebe díval!"
"Libore, nezačínej zase. Je to jenom starej kámoš. Nic víc. Nemusíš hned žárlit."
"Já jen nechci, aby se kolem tebe motali takový týpci."
"Vždyť měl holku!"
"Ale jak se na tebe díval."
"Ach jo, nech si to. Opakuješ se."


Alexandr


"Co to bylo za páreček? Ta holka je pěkně tlustá."
"To je jedna spolužačka z vejšky. Už jsem ji dlouho neviděl."
"Aha," řekla Lenka a vzala Alexe za ruku.
"Chceš jít někam tancovat?" Alex potřeboval zapomenout. Na dávnou lásku Kláru. Zaútočilo na něj tolik vzpomínek, že se mu motala hlava.

Klára


Mám mu zavolat, nebo ne? Mám vůbec ještě jeho číslo? Klára stála u skříňky a rychle vyhrabala starý deník. Tady to je. Číslo na Alexe.
"Prosím, Alexandr Hrbek."
"Čau Lexi! Tady Klára."
"Klárí!"
"To bylo dobrý dneska. Co sis to nabalil za koště?"
"A proč ty chodíš s takovým hipsterem?"
Chvíli bylo ticho.
"Stejně jsme si spolu užili, viď?" popichoval Alex.
"Ty myslíš jenom na sex."
"Vždyť jsem chlap, tak co bys čekala."
"Ale máš pravdu, bylo to s tebou super."
"A jsem stopro lepší v posteli než ten tvůj. Určitě je to frigidní metrouš."
"Někdy zrovna nemá náladu, ale frigidní není," smála se Klára.
V tu chvíli vstoupil do pokoje Libor.
"Tak ty máš milence! Já to věděl. A ještě s ním budeš probírat, že jsem nějakej frigidní? Vypadni, Kláro!"
"Počkej, Libore, jen jsem si dělala srandu. Byl to jen blbej vtípek."
"Řekl jsem vypadni!" zařval Libor.
A bylo hotovo.

Alexandr


Proč to típla? Stalo se něco? Tyjo, a zrovna jsem ji chtěl pozvat na kafe. Chci vědět, jak se má, kde pracuje… Ještě, že Lenka není žárlivá.
"Haló? Alexi?" Klára byla vyčerpaná.
"Ahoj. Ty jsi to típla?"
"Promiň. Jenže stalo se něco dost drsnýho. Libor mě právě vyhodil z domu. Nevím, co mám dělat. Teď v jednu ráno."
"Takže za to může ten náš telefonát. Víš co? Můžeš přespat u mě. Lenka není žárlivá, řekl jsem jí, že jsme byli spolužáci."
"Fakt by to šlo?"
"Hele máme tady nafukovací matračku, to bude v pohodě." A tak Klára prošla nočním městem až k malému bytu, zazvonila a přišla jí otevřít Lenka.
"Já tady bydlím jen měsíc s přítelem Liborem, ale před chvílí jsme se rozešli," řekla Klára a Lenka chápavě potřásla hlavou.
"Jo, rádi ti s Alexem pomůžeme. Tohle je blbá situace, přece nebudeš mrznout někde na ulici. A co jste vlastně studovali?" ptala se Lenka. Byla tak přátelská...