Večerní zoufání

2. října 2015 v 19:08 | Ailiyah |  Básně
Zašlo mi každé slunce
ztracená jsem ve své krvi.
Tolikrát ve mně znělo Tvé jméno
a přívaly nadějí už nepřivítám.

Předtucha osamělých nocí
namísto příjmení za jménem.
Už vůbec nedoufej ve svatební šaty,
naivko.

Světla potemněla.
Bojím se zčernalých ulic,
děsí mě rána bez Tvých očí.
K smrti se upláču,
těch slz už bylo příliš!
A zase mi stará bolest stéká po tvářích.

Vzpomínám si až příliš dobře.
Už jsme se ani nedokázali hádat...
Jen přicházela noc a kradla mi stín.
Konec našlapoval měkkými pacičkami
- doteď to vlastně nechápu...

Hájím Tě přede všemi
chráním si zbytky lásky
jakkoli jí dávám čas minulý
přiznejme si to, dámy:
láska neodchází jedním krokem.
Spíš před sebou vidím kilometry cest
připomínají pomalé, pomalé umírání
a nevímkoho v cíli.
Začínám chápat tiché zoufalství,
propadám do něj,
nechce se mi začínat znovu.

To bude někdo jiný líbat moje rty?
A jiná dívka vlastnit Tvoje bílé tělo?
Co naše polibky - neskonalé zmírání ať je pohltí?
Tvoji synové z mého lůna?
Nikdy nespatří tenhle svět?

Klesám do hlubin,
pláč už mi nepřináší útěchu.
Hledám tě v básni,
ale nepřicházíš.
Tady jsme spolu leželi.
Pamatuješ si vůbec naši vášeň?
Na chvíle, kdy existovali jen dva a bouře?
Každé to místo, co jsem líbala
znám až příliš
a stýská se mi.

Vždyť ani nevím, jak teď vypadáš!
Kdybys tak zase vedle mne
ráno rozevřel své překrásné řasy
a podíval se
ležela bych blízko u Tebe
spoutaná vůní

Roztřískaná na kusy
se už radši na nic neptám

Celý náš vztah jsi pohřbil

v mých slovech ale dostal křídla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mischadiroccia mischadiroccia | 6. října 2015 v 13:58 | Reagovat

Krásné! Přidal jsem si tvůj blog do oblíbených odkazů :3

2 Ančí Ančí | 6. listopadu 2015 v 19:01 | Reagovat

Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.