Leden 2015

Důležitá informace pro stálé čtenáře!

24. ledna 2015 v 20:19 | Ailiyah
Chystám se zúročit svá "telecí léta" a také jednu velkou platonickou lásku. Takže začínám psát fiktivní deník fiktivní Anety Svobodové. Bude to pecka! Těšte se a držte mi palce, jsem teď nemocná a fyzicky hodně slabá, tak se musím dát do kupy. Ale zas mám čas být v klidu doma a psát příběh, na to ještě trochu sil mám :-)

Zakázáno?!?

19. ledna 2015 v 19:19 | Ailiyah |  téma týdne
Hm... Takže, můžu psát něco typu:

LEGALIZACE THC!

Nebo: Proč je zakázáno kouřit... kde všude, týjo?

Možná spoustu dalších věcí je zakázáno, proč? Například pro spoustu lidí je Bible kniha plná zákazů, hloupých, svazujících.

"Užívej si života ve svém mládí, ale věz, že za to všechno tě Bůh postaví před soud." Jasně shrnuto. Hm, je přece dobře, že si každý nemůže dělat úplně co chce, ne? Co kdyby se váš hyperaktivní kamarád rozhodl rozmlátit vše okolo, pobít své nepřátele a navrch vyrabovat cukrárnu? Bylo by to správné?

Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Co si o tom myslíte?

Recept - z legrace

18. ledna 2015 v 19:49 | Ailiyah
Okénko Mistryně Kuchařové:
Nedělní oběd pro jednoho by Anna Šnoblová
Předkrm: sklenice vlažné vody (prevence zácpy)
Polévka: neuznávám
Hlavní chod: Bramborové knedlíky Lagris: dáme vařit do velkého hrnce vodu, podle návodu připravte z poloviny prášku a zhruba 200 ml vody placky, vhodíme do vroucí vody, až knedlíčky vyplavou, vyndat.
Zatímco se knedlíčky vaří, připravíme chutný dip! 10 ml oleje (pro tlusté 5 ml, light verze pro blondýny 2 ml) - ne olivový, toho je pro vás škoda a mně osobně to smrdí... Inu orestujeme na řepkovém oleji nahrubo nakrájenou cibuli, přidáme česnek, nakrájený na plátky, a okurku hadovku, jedno, jaký tvar - dámy, nakrájenou na souměrné kostičky. Vypneme plynový vařič (jiné neuznávám) a jdeme jíst, chutným dipem zalijeme knedlíčky, chvíli odstáté.
Dezert: oříšková tyčinka Maxi Nuta, nejlépe ořechy a med. Dostupná na každém lepším nádraží v Pont Center, dvacka vám na ni stačí.
Inu, fotečky: z jídla toho moc nezbylo, ale ještě něco na večer... Nádobí...
Po nedělním obědě vřele doporučuji knihu Noc, Ellie Wiesel, poté porci Druhé Paralipomenon, zajíst Ester (zkušení křesťané vědí...) a následně dojezte zbytky k večeři. Pokud ani tak nejste schopní spořádat půlku pytlíku chutných knedlíků, tak jste slaboši, a morčatům radši nedávat.
Veselý zbytek neděle!

V síti všech sítí

17. ledna 2015 v 17:59 | Ailiyah
Dámy a pánové, pokud tu jste, máte nejspíš zapnutý počítač/laptop/tablet/mobil a také wi-fi, čili jste online, na internetu, a já v tuto chvíli také... Život bez internetu? O čem vlastně psát?

Dnešní doba vyžaduje neustále být v kontaktu, hlavně si nezapomeň nabít mobil, zavolej, až přijdeš domů. A až budeš něco potřebovat, večer jsem na fejsu. Kdyžtak mi napiš esemesku, já si to ráno přečtu.

Máme šanci někdy vypnout? Všechny naše bližní připravit o tu úchvatnou možnost - kdykoli vyrušit ze spánku, odpočinku, od oběda, z klidného přemýšlení...? Prostě jim říct, dej mi chvíli pokoj, ten zatracenej mobil hodit za postel, jen si v klidu poslouchat Evanescence, pobrečet si u toho... Koneckonců, právo na malou depresi máme každý... Zvlášť v roce 2015!

Pokud jste to už zkusili, je velmi osvěžující si na nějakou dobu dát "dovolenou" od počítače. Příjemná záležitost. Cítila jsem takovou svobodu.

Samozřejmě, přišla jsem o jednu akci, o milion půlnočních rozhovorů, o nejnovější informace českých médií... - A chybí mi to snad?

Přečtěte si báseň pod tímto článkem a komentujte! :-)

Ztichly halasné zpěvy

17. ledna 2015 v 17:52 | Ailiyah |  Básně
Je ticho.
Bouře v něm utonula.
Rozpouštím se větrem
ve vonný dým
s příslibem zítřků.

Kde každá jiskřička prachu
září jako diamanty.

Tam jsem, vychladlá,
nalezla tvé tělo,
zbité a ležící uprostřed spouště
mezi střepy cizích alkoholů.

Zraněný, ale krev
pořád proudila
chtěla mi svým křiklavým tónem hlasu
zašeptat do uší:

"On žije. Velmi žije."
Smrt se vylekala.

Léčila jsem ti rány.
Každá jizva
se stala polibkem.
A já v živoucí kůži zraněného
rozpoznala svůj začátek.
Zdálo se, že můžu věřit
na věčný úsvit touhy,
když nespím

Touha nedovoluje spát
a tak bdím
nad obličejem, ponořeným do snů
nad očima, které mi zatajily tmavé řasy
nad výdechy do nocí.

Napořád bdím.

Víš, že jsi mne probudil.

Stříbrný rytíř - sedmá část

8. ledna 2015 v 21:27 | Ailiyah |  Stříbrný rytíř
Rinius nakonec zůstal celou noc u Alexandra. K ránu konečně nemocný otevřel oči. Jen na chvíli, ale zamumlal pár vět.
"Říkal mi, že ho nepřemůžu. Že na to nemám sílu. Rine, pomůžeš mi? Je nebezpečný..." Rinius se otřásl. Bojovat s Měsíčním bohem? Zabil starého učitele, ochromil Alexe - ne, to ne. Bojovat s rytíři, to je něco jiného, než takové mocnosti a vyšší síly. Alex ale znovu tvrdě usnul, tentokrát šlo o opravdový, klidný spánek. Rozednilo se a do pokojíku přišel Marlien.
"Probudil se, že ano?"
"Ale jen na chvíli," vydechl smutně Rinius.
"A co ti řekl?"
"Že je boj proti Měsíčnímu bohu marný..." Čaroděj se na něj zkoumavě podíval a tak radši řekl celou pravdu. I to, že bojovat s mocností se mu nechce a nevidí v tom nic rozumného. Čaroděj zase upozornil, že pokud se někdo nepostaví na odpor, může vzniknout mnoho škody a zemřít spoustu nevinných lidí. Potom ale mlčky seděli vedle sebe, sledovali spící tvář. "Pochopil, že jsem jeho přítel," pronesl do ticha Rinius.
Po pár dnech byl Alexandr v pořádku, opět začal s výcvikem a studiem. Šlo mu to stále lépe, ale byl hodně vyčerpaný už před útokem Měsíčního boha, natož teď. Oslabení, velká námaha, neustálá snaha o zlepšení, učení se svíčkou po večerech... Nešlo to vydržet dlouho. Ale stejně musel pořád myslet na toho zlého boha, který má v zálibě ničit své služebníky. Jednoho sobotního večera, když byly vycházky, za ním Marlien přišel.
"Alexandře... Nechceš si dát malé prázdniny? Pokud se to dá tak nazvat. Myslím, že by ses na chvíli přestal učit a trápit svoje tělo. Navštívíme znovu to prokleté místo. Ale budu tam s tebou, a stejně tato věcička."
"Malý přívěšek? Co s ním?"
"Má větší moc, než by se dalo vůbec představit. Je od Lesního lidu, jedné mojí přítelkyně. Moudrá, stará žena ho vytvořila, vložila na něj modlitbu a pak mi ho darovala. Je to posvátné stříbro, jestli víš, o čem mluvím."
"Nee..."
"Posvátné stříbro zahání veškerou moc, která není od Dobra. Vzniká dlouhým procesem, začíná pročišťováním kovu... Ale to bys nepochopil. Jedeme tam spolu. Když se mě budeš držet za ruku, nemůže se ti nic stát."
"Opravdu?" Alexandr si to nepřiznal, ale bál se.

"Můžeš mi věřit. Zůstanu tady s vámi. Dokud bude tato mocnost řádit, beru za svůj úkol ji zničit. A ty bys mi mohl pomoci. Síly na to máš dost." Alex už byl rozhodnutý. Přijme čarodějovu výzvu a stane se (možná) hrdinou, nebo by vypadal jako zbabělec před mocným mužem. Kývl, Marlien mu podal ruku a usmál se. "Vítej mezi statečné, chlapče. Svět tě bude potřebovat."

Ten Pravý

5. ledna 2015 v 23:45 | Ailiyah |  téma týdne
Pro většinu třináctiletých dívek je Ten Pravý ještě tajemnou osobou. Neznají ho, popřípadě po něm touží celou osmou třídu, aby v patnácti začaly chodit s úplně jiným...

Kdo je vlastně ten tajemný snový muž? Kdy se má zjevit? Jak bude vypadat? Určitě krásný. S diamantovým prstenem, oddaným pohledem očí a rozevřenou náručí.

Je to největší lež, která se malým holčičkám říká... Je nutné říci na rovinu, dámy: "Ten pravý neexistuje!" Nicméně, musím ještě dodat... že jsem ho potkala. Ale nebudu mu tak říkat. Zkuste si ho vysnít, třeba ho potkáte. Nebo si o něm napište příběh a buďte si jisté, že se včas objeví. Možná bude trochu jiný, než ten snový rytíř.

Možná bude ještě daleko lepší! Vztah není růžový, občas se pohádáte, dojde na slzy, naštvání, možná vás někdy urazí... Ale přesto zůstává to štěstí, ano, chci s ním žít celý život. A už pro mě není tajemný, znám ho, a chci ho dál poznávat, každé zákoutí jeho krásné duše.

Sen? Proč si ho nesplnit? Žádný muž není dokonalý, jen ten vysněný, nereálný princ. Ale stojí za to políbit opravdového, živoucího člověka, který má v srdci spoustu lásky. A také spoustu špatných povahových vlastností, které vám, ale popravdě, vlastně vůbec nevadí a jednu z nich tajně obdivujete...

A z téhle velké lásky si přečtěte moje básně :-)

Hledající

5. ledna 2015 v 23:36 | Ailiyah |  Básně
Hledám
někde musí být krajina s teplem tvého těla
dívám se do každého koutu
ale potkávám jen hromadu peří a žlutého povlečení
marně uléhám
když se trápím do usnutí
a ráno nalézám v lenosti své já

Pak se tajně dívám do tmy
zmatená a nevědoucí po slepotě
útěk skrývám před všemi
nevíš ho ani ty

Pak budete hledat všichni
i ty, s baterkou v ruce
ale nebude vám souzeno zahlédnout
dlouhé vlasy Lociky

(Až budu mít strach,
znovu vezmu nůžky
jen tebe nikdy neodstřihnu
jsi na vlásku)

Šťastný Nový rok!

1. ledna 2015 v 18:35 | Ailiyah |  Básně
Ze země na nebe
padají světelné květiny

Chlad odchází v teplých peřinách
kde hledám záchranu před zlým dnem

Počítám své zítřky
je jich plný rok

Kolik máme my dva času?
Neptám se, kalendář má svá první popsaná místa

Sněhově ledová pokrývka
do níž se zachumlává země

Výdech bez tebe nádech do snů
chci spát a zapomenout na zlý den

Vyvolat si z fotek v srdci tu nejhezčí
dívat se do ní, aby ses mi v noci zdál

Nepřemýšlím, přichází zpráva od tebe
zlý den je plný ledu, mé oči plné slzí

Ne, nic se neděje
jen klepe prázdnota, jen je mi divně

Ale před námi spoustu dní
kdy zůstaneme spolu

Něco mě tiše děsí
uteču do spánku
buď mi milosrdný, sne
potřebuju ještě jedno přání
jedno jediné

zjev mi milou tvář a její úsměv