Stříbrný rytíř - pátá část

16. listopadu 2014 v 21:03 | Ailiyah |  Stříbrný rytíř
"Doučovatel" přišel hned večer. S tím Alex nepočítal, ale protože měl pokoj jen sám pro sebe, nebyl problém přinést ještě jednu židli a učit se. Takhle večer to šlo ztuha, chlapec byl vyčerpaný a učitel mírně nabručený, na tuhle hodinu už si plánoval lenošení v houpacím křesle... Pořád Alexandra okřikoval, když něco nevěděl, neměl s ním trpělivost a v půl deváté se zvedl.
"Moc ti to nejde," pravil kousavě.
"Proto mě taky doučujete, ne? Chcete mi přece pomoci..." nadechl se Alexandr s touhou obhájit, co se dá.
"To chce spíš mistr Fausetin, já mám jiné představy o večerech, než se mořit s... No, jestli ti to půjde jako dnes, tak s tebou nebudu ztrácet čas."
"Já chci šanci!"
"Ovšem, uč se zítra pozorně a uvidíme." Učitel se odebral pryč, pečlivě zavřel dveře a chlapec byl sám. Jako nikdy předtím. Kdyby tu byl aspoň vychovatel. Ale ten je v jiné budově a přijde těsně před večerkou. Alex si šel umýt obličej, pečlivě si pročetl poznámky, pak padl unaveně na postel. Mají tu měkké postele a velké peřiny, na nic takového nebyl z domova zvyklý. Příjemná změna. Ještě si snažil v leže zopakovat něco z toho, co se naučil, ale za chvíli usnul.
Ráno se probudil ze zlých snů až těsně před šestou. Posadil se na posteli, trochu nešťastný, trochu s úlevou, že to byly jen sny. Rychle si připravil papíry, urovnal si stolek a ustlal. Tak, všechno je hotové. Může začít další den. Vyšel na chodbu, aby opět zjistil, že je první vzhůru. Vychovatel na něj mrknul, jako by se očima ptal, jestli je vše v pořádku. Chlapec kývl na pozdrav a pokrčil rameny. Kdo ví, co ho čeká.
Rinius vylétl na chodbu s křikem těsně poté, co zazněl gong.
"Ukradl mi to! Podívejte se, nic tu není! Měl jsem tady schované peníze od tatínka. To určitě udělal ten vesnickej buran!" vyrazil ze sebe naštvaně.
"Proč obviňuješ zrovna Alexandra?" zarazil ho vychovatel. Ano, když se řekne vesnickej buran, není to nikdo jiný než Alex. Tahle věta zabolela, i když měla být obranou a útěchou.
"Nikdo z nás by nekradl. Jsme slušně vychovaní, narozdíl od něj. Vždyť víte, že tenhle Alex nic neumí a jen tady překáží. Brzo ho vyhodí, hlavně, až se ukáže, že ukradl moje peníze."
Všichni šli do Alexandrova pokoje. Žádné peníze se tam samozřejmě nenašly. Riniusovo obvinění ale nezůstalo bez následků. První hodinu se Fausetin mračil, Rinius dostal přísné napomenutí za urážku a křivé nařčení. Tím hůř pro Alexandra. Teď mě budou všichni nesnášet, protože všemi oblíbený miláček dostal trest. Zaslouženě, ale určitě z toho vyplyne spousta nepříjemností. Co jim na mně tak vadí? Přemýšlel o tom celou přestávku na oběd. U stolku seděl zase sám. Ostatní se vesele bavili, on čerpal potěšení jen z plného talíře. Jak dlouho tohle bude trvat? Ubrání se takovému opovržení?
Další hodinu bylo i prastaré bojové umění, které Alexandrovi šlo velmi dobře, mečů se už taky nebál a práce u koní - hotové vysvobození z náročného dne, kdy neměl žádnou útěchu. Těšil se, až si večer (snad) popovídá s vychovatelem. Ale čeká ho samozřejmě doučování s nevrlým starcem. Učitel historie se zdál o něco vstřícnější, než předtím. Slíbil, že doučovat ho nadále bude, což znělo samo o sobě slibně. Než učitel odešel, podíval se na police a bezděky přerovnal malou vyšívanou dečku. To je asi dárek od jeho maminky.
Nové ráno, nový řev vzteklého Riniuse. Tentokrát si nedal říct a znovu vtrhl do Alexova pokoje. Po chvilce zuřivého přehrabování, kterému nemohl nikdo zabránit, vítězně zvedl z poličky stříbrný přívěšek, schovaný pod dečkou. Alex vykulil oči a dal si ruku před ústa. To není možné!
"Teď to máme! Ty hajzlíku malej, myslel sis, že na to nepřijdu? A řeknu to hned mistrovi. Poletíš hned, bude od tebe pokoj." Alexandrovi prudce bušilo srdce. Co s tím? Mistr Fausetin se mračil. Obhajoba byla slabá, chlapec stále opakoval, že by nikdy v životě nic neukradl, Rinius blýskal očima a ostatní se pošklebovali. Ale do místnosti přišel vychovatel.
"Mistře, jsem si jistý, že to není Alexandrova práce. Je to omyl, nebo možná i podvod. Podívejte se, všichni ho nesnáší a brojí proti němu. Vypadá to, podle mého názoru, na nějakou ošklivou schválnost," promluvil rozvážně vychovatel.
"Nejsou žádné důkazy."
"Možná někdo byl v jeho pokoji..."

"Pouze učitel historie. Běžte, prosím vás, pryč, a nepleťte se do těchto záležitostí," odbyl ho Fausetin a zamyšleně se podíval na chlapce. Potom mu řekl, ať jde na svůj pokoj a že se včas všechno projedná. Vychovatel se ale nenechal zmást. Toho chudého, odstrkovaného chlapce musí někdo ubránit takovému ponížení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.