Stříbrný rytíř - čtvrtá část

15. listopadu 2014 v 16:38 | Ailiyah
Alex přestal vnímat, kolik jich dohromady je. Nikoho si nevšímal. Jsou stejní, umí se jen vychloubat, hádat a prát. Už se pevně rozhodl, že se nebude snažit získat jejich pozornost, spíš se soustředí na vlastní zlepšování. Ráno začalo snídaní, po které muselo pět chlapců uklízet a mýt nádobí. Byla to pro ně obrovská potupa. Ale i s touhle věcí škola počítala. Někdo se už narodí v dobré rodině a je Sir. Ale i ten nejobyčejnější chlapec si může zaplatit školu, řádně do ní chodit a stát se rytířem. Není to nijak jednoduché a mytí nádobí je dobré na to, aby mladým trochu spadl hřebínek.
První hodina byla velmi těžká. Alexandr by zoufale potřeboval pomoci s psaním. Fausetin se na jeho škrabopis zadíval a zašeptal mu, ať se k němu večer staví. Tak to vypadá na rychlý pád dolů. Jediný, kdo při něm stojí, je pan vychovatel. Ten snad taky umí dobře psát... Všichni chlapci se tvářili, že nemají problém a jak je to v pořádku. Přesto se báli toho, co psal Fausetin na černou tabuli, očekávali něco lehčího. Rinius se občas na Alexe ušklíbnul, ostatní si ho naštěstí nevšímali. Dnes měla být první lekce šermu.
Meče byly těžší, než si chlapci mysleli. Ty "jejich" se s opravdovými nedaly srovnat. Každý moudrý táta svému synovi pravý meč do ruky nedal, protože tušil, že by se s ním mohl i zabít, při nešikovném hraní a mávání vzduchem... Alex pevně sevřel svůj první kovový meč. Fausetin se musel smát, když je viděl.
"V ruce držíte starý meč, vyrobený na našem ostrově, doufám, že všichni znáte plné jméno této země. De Nieu Altros, dótsky nový Altros. Původní obyvatelé byli Dóti, hrdý a bojovný národ, toto je jejich nejlepší meč. Dodnes se vyrábí, bohužel nejlepší exempláře pochází z Aghorie." Mezi chlapci to zašumělo. Takový dobrý meč a vyrábí ho cizinci? Fausetin po chvíli pokračoval.
"Pro výrobu mečů je důležitý nejen kvalitní kov a zručný řemeslník, ale i řádně udržovaný oheň, nástroje, a v tom jsou dobří Aghorijci. Prosím vás, drží se oběma rukama, to jste nepochopili? Dobrá... Zkusíme pár cvičení. Vím, že nejvíc se těšíte právě na boj. Ale upozorňuji, že pravé klukovské bitvy budu trestat, pokud se navzájem zraníte do krve. Být rytířem neznamená prát se jako hlupáci. Víte, o čem mluvím. Rinius a Alexandr."
Oba chlapci zrudli. Fausetin o tom ví! Kdo asi žaloval? Ale nebyl čas na podezřívavé úvahy. Lekce s altroskými meči byla náročná. Byly těžké a neovládaly se zrovna snadno. Alex s úsměvem vzpomínal na dřevěné zbraně doma a na souboje s Mistym, to mu šlo lépe než máchat touhle dvoukilovou příšerou. Když byla lekce u konce, už si jen otírali pot, trochu vzdychali a těšili se na oběd. Svačina byla velmi, velmi skromná. Zvlášť na synáčky nejrůznějších Sirů, kteří byli už ve svém věku zvyklí na červené víno, čerstvé ovoce z ciziny a maso na spoustu způsobů. Tady jim musel stačit bílý chléb, sýry a mléko.
Oběd proběhl v klidu. Odpoledne přijde tělesné cvičení, hodina historie s dosud neznámým učitelem, večer hry pro seznámení - toho se Alexandr bál. Pak už jen práce u koní a večerka v devět hodin. Copak jsou ještě tak malí, aby chodili spát v devět? Má být dokonce zhasnuto. Takže svíček nejspíš moc nespotřebují...
Fyzičku měl Alexandr o něco lepší, než včera. Cvičil poctivě, bolelo ho celé tělo, ale na to byl zvyklý. Celý den za pluhem - tohle už je snad lepší. Rinius ho celou dobu sledoval a proti své vůli ho všechno nutilo udělat opravdu dojem. Aspoň svou silou, když už ho tu nejspíš považují za hlupáka. Tenhle "hajzlík" ale na konci cvičení přišel, pár slovy okomentoval, že s mečem se Alex umí ohánět a nechal ho zase o samotě. S otázkou, jestli to byla pochvala nebo ironie.
O historii se Alex dozvěděl mnoho zajímavého, celou dobu se pokoušel dělat zápisky, i když učitel mluvil dost rychle. Ale pár kluků pořád přerušovalo výklad hloupými otázkami, jestli už učitel někdy viděl draka nebo proč Dóti neuměli vyrábět meče. Starý pedagog si uměl poradit. Nejvtipnějšího tazatele poslal do kuchyně, že tam ještě potřebují vyčistit obzvlášť špinavý hrnec, ostatní se smáli tentokrát jemu samotnému a nastal klid. O špinavé nádobí nebyl zájem. Alex si vzal svoje chatrné poznámky. Když viděl, že ostatní chlapci mají krásné olanzapinové svazky a on jen pár papírků, připadal si zase nedostatečný. Přesto nesl hlavu zpříma a rozhodl se, že pana vychovatele požádá o pomoc.
Hry přestál bez úhony, kysele se usmíval na všemožné vtípky a toužil už být u koní. To se mu naštěstí v šest večer splnilo a v klidu hřebelcoval hnědáka, když k němu přišel mistr Fausetin. Lekl se, ale pak si vzpomněl, že mu přece slíbil něco... Kdo ví, co mu řekne. Snad ho nechce takhle brzo vyhodit!
"Dobrý den, mistře!"
"Milý Alexandře! Je mi líto, že jsi přišel do naší školy s tak malými znalostmi, ale může se to samozřejmě zlepšit. Nemáš někoho, kdo by ti tady pomohl?"
"Chtěl jsem požádat pana vychovatele."
"Hm, ano... Ale ten má na práci jiné záležitosti. Malé doučování ti poskytne učitel historie. Požádal jsem ho o to."
"Proč vlastně?"

"Záleží mi na každém, kdo se do mé školy dostane. Jsi z vesnice, neohrabaný a nezkušený - ale tví rodiče zaplatili stejné peníze, jako ostatní, a určitě to pro ně byla daleko větší oběť, než pro všechny Siry. Dávám ti šanci. Jestli ji promarníš, půjdeš pryč s velkou ostudou. Ale zkusím ti důvěřovat." Fausetin chlapci podal ruku a s tajemným úsměvem odešel zpět do budovy. Alex tiše stál a přemýšlel nad starým učitelem historie, který mu byl nesympatický, ale i nad velkou šancí, kterou mu mistr dal. Nesmím prohrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.