Okamžik prozření

6. listopadu 2014 v 14:10 | Ailiyah |  Básně
Těžké ranní probouzení
z mlžných oparů
natahuju všechny své prsty
chci jen jeden dotek
ale nejsi tu
prázdno šedého dne
před chvílí jsme se políbili na rozloučenou
odešel jsi, je to několik vteřin
je to sto let
ve kterých jsem tisíckrát zemřela
Loučení
párkrát jsem se podívala
do dna sklenice, kam svítilo slunce
paprsky mi napověděly
svítalo uprostřed temné noci
v mé věži slov
se jedno prolomilo dolů
vyčerpaně se složilo na chladnou zem
tolikrát jsem ho zneužila, pláče
Několik okamžiků
malé slovíčko
a slýchala jsem "nalomenou třtinu nedolomíš"
zvednu ho opatrně
dodám mu síly že přetrvá věky
ano, lásko
toto je prozření
v tvých očích vidím světla vlaku,
který nikdy neodjel
stojí na nádraží a denně mávám
Střádám si tvé pohledy
budu se jimi mámit celý večer
a pak zmateně usnu, přivolám tě
jako Múzu a budu s tebou
víc ve snu, než ve dne
víc v myšlenkách, než ve skutečnosti
věřím v naši lásku
věřím v ni víc než ve svou existenci
já možná nejsem, možná jsem jen písek

věřím v neopouštění
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.