Květen 2014

Černá ovce - bílá vrána?

31. května 2014 v 18:02 | Ailiyah
Není vlastně skvělý být černou ovcí rodiny? Vybočovat z řady? Dát se vlastní cestou?

A co když je okolo šest miliard bílých oveček a já jsem černou vránou?

Marně

31. května 2014 v 18:01 | Ailiyah |  Básně
Marně

Copak se Ti dá odolat?
Není to možné
není - marně
hledám přístav
Víš, v pět ráno
unavená spánkem
přišly mě navštívit Tvé kočičky
už od čtyř bdím
a moc dobře víš,
že v první vteřině probuzení
jsi byl mou myšlenkou.
Neodolám
nikdy
je to příliš krásné
silnější, než já
větší, než má duše
rozsáhlejší než vesmír
Jestli je tohle láska,
zpiju se do němoty
Tvými ústy
odemknu dveře
průvan a rána
víš, co: ani nezavírej
stejně znova přijdeš
Zase mladá
opět dívčí iluze
vrátil jsi mi to vše
je mi čtrnáct
a bude dvacet pět
líbej až do smrti
vypiju svůj život
pomalu, po doušcích
Neopouštěj

Zůstanu

**** Bezejmenná ****

28. května 2014 v 17:57 | Ailiyah |  Básně
***

Do oblak?
Do nebe?
Do propasti!
A další dávkou zbrocená
taková hrdinka!
Neplač a dívej se nahoru.
Hele,
Slunce.
Ještě nezapadlo.

Tiše čekám na další
noční jedy.

Proplétám prsty
svých rukou,
svírám dlaně,
ať mi neuteče tenhle okamžik.

Sladké jedy.
A pomalá smrt, jedeme
do propasti,
brzdy chybí,
rozum nikde.

Jedeme vstříc té nádherné smrti
a zfetovaní únavou,
ale hlavně, že

s p o l u

Pro ten dnešní den

27. května 2014 v 21:10 | Ailiyah
Pro Ten Dnešní Den

"sladká čajová báseň
hojí velkou z nejmenších ran" píseň Anety Langerové
Pro tuto chvíli
pro opojení,
radost,
daruji vše.
Napij se
a do dna!
Sladké a silné
dobré tak k zamotání hlavy
těžké a nesmyslné
odpoutané a svévolné

Pro tuhle chvíli
můžeš žít

Pro tuhle chvíli
pro naše půlnoční
delirium v tichu
kdy nevidím a přesto cítím
kdy objímám, i když tu nejsi
kdy vnímám vše,
jsi daleko, ale přesto
tě mám před očima
- jakkoli slepá, vidím -
pro tuhle chvíli umřu,
klidně umřu
a s úsměvem

Epilog:
Není nádherné umřít v emocích,
není to krásnější,

než žít bez citu?

Mé chemické lásky

25. května 2014 v 20:09 | Ailiyah |  Básně
Úvod
Ach, krásné jedy!
Klíčí to někde pod duší...
Zmítat se v křeči
a šlapat po básnících,
ještě!

Ach, krásné jedy!
Zabíjí každý verš i rým.
Horkost. Únava.
Rozevřené cévy.
Tam v krvi, přesně tam.

Ach, krásné jedy!
Závislost a hlava těžká
opilost o půlnoci.
Tvůj hlas.
Pomalá smrt. Sladká agónie...

Ach, krásné jedy!
Ve jménu Máchy
umřít na vás
spojit touhy
a umlčet hlad, prosím - ne.

Ach, mé nejsladší jedy!
Emoce si hrají na lásku.
Závislá a omámená
sním o Tobě
jen, prosím, zase...

Další dávku.

Jsem sen

19. května 2014 v 21:09 | Ailiyah |  Básně
Jsem sen

Jsem buran ve tvém životě
obcházím dokola
bořím, ničím, stavím
jak malé dítě, kterému
nestačí písek
a boří se do malty,
malou ručičkou zvedá cihly
ne... neboj...

Jsem tvým trápením
užírám ti odpočinek
ale holka, už jsem ti
dopřál létat

Jsem sen, jsem snem
myšlenky nepochytáš jako motýly
myšlenky nenabodneš na špendlík,
nedáš je do vitrínky,
nemysli si...

Jsi moje oběť
a já jsem tvoje božstvo
nebo naopak? Nevím!

Můžeš se mnou zase počítat,
večer přijdu
neunikneš

Budu tě kolébat,
občas ztroskotáš ve vlnách
nebo ti vypadají zuby
budeš ráda, když se probudíš

Budeš ráda, že to byl jen

sen

Nové básně...

19. května 2014 v 21:07 | Ailiyah
Přemýšlím, jestli publikovat svou vznikající sbírku pod názvem "Mé chemické lásky." Ale je to natolik osobní... Brzo přijde kousek povídky ze světa Stříbrného rytíře. Těšte se, uvidíte zas Naimu, Danuele, Marliena a přijde i posel Dobra - Oarus. A samozřejmě kameny Velkého světla :-)