Září 2013

Mořee... nová povídka!

24. září 2013 v 0:31 | Ailiyah |  Próza
"Lucí? Přišel dopis od tety." "Od který?" "Teta Manuela z Německa tě zve k moři." "Balt?" Bezděky jsem upustila tužku z ruky, cinkla o skleněnou desku, kterou mám na stole. Teta Manuela je čtyřicetiletá odbarvená blondýna, vypadá mladě a bydlí kousek od městečka Peenemünde na ostrově Usedom. Sever Německa, Baltské moře. Byla jsem tam jako malá holka. "Můžeš klidně přivýzt nějakou kamarádku, nebo dvě." Svitlo mi. "A tři?" Mamka se usmála. "Tak jí prosímtě napiš. A poděkuj jí za tu čokoládu." Ihned jsem rozbalila velkou čokoládu a s chutí jsem se zakousla. Mňam!
Venku bylo fakt vedro, utíkala jsem dolů ze schodů v šedém tričku a otevřela jsem dveře. Přes obličej mě praštil horký vzduch. Dusno. Večer bude bouřka. Zazvonila jsem u Tondy. "Lucko?" vykouknul z okna. "Mám dobrou zprávu, teda... návrh." "Copa?" "Jel bys se mnou k Baltskýmu moři? Vzali bysme Slávka a Dianu... Jestli chceš. Dohodnu to s tetou, spali bysme v hezký chatce..." "Tyjo!" "Pojď ven, dáme vědět Slávkovi." Za pár minut už Tonda oblíkal tenisky a razili jsme k Slávkovi. Měl zrovna u sebe Dianu, a to se mi hodilo.
"Takže třetího srpna?" "Jo." Slávek se podíval na Dianu: "Tak jedeme?" "Jasně, super! Týjo lidi, to bude fakt bomba!" Diana se smála, její tón hlasu mi připomínal poníky z My little pony, a nejvíc z nich růžovou Pinkie Pie. "Pomůžeš mi vybrat nový plavky, Lucko?" Slávek protočil panenky. "Netvař se takhle!" okřikla ho přítelkyně. "Taky budeš potřebovat nový plavky!" "Ach jo." Tonda se zachichotal. "A kdy vy dva spolu začnete chodit?" zeptala se naivně Di. "To se zeptej Lucky," ztuhnul Tondovi úsměv na rtech. "Co ty na to, je to pravda?" "Diano, nech toho, jo?" ozvala jsem se nevrle.
"Tak pojedete teda?" Mamča se zastavila uprostřed pokoje. "Jo, určitě!" "A ten, jak se jmenuje, Sváťa?" "Slávek. Pojede, i s Dianou." "A ty s tím Tondou už chodíš?" "Ne, ještě ne." Podřekla jsem se. Přece jen, má hezký úsměv, je strašně fajn, cítím se s ním fakt dobře, tolik si rozumíme... Ale nevím. Chci čas. Hlavně nic neuspěchat. Nejdůležitější je, že udělal tu maturu, a dostal se do Hradce Králové. Slíbil mi, že bude o víkendech jezdit. Ale ve škole už ho vídat nebudu... "Tak napsala jsi tetě? Běž spát, včera jsi byla vzhůru někdy do..." "Do dvou, no. Kecala jsem na netu s Jessicou." "Kdo je ta, Je-si-kou?" "Holka z Británie."
Tetě jsem odepsala hned druhý den. Byla jsem ráda za takovou "mladistvou" tetu, která sice pořád píše dopisy místo mailů, ale to mi přijde romantický... Přemýšlela jsem, kolik pokojíčků tam bude, a jestli dva, tak v jednom budu spát s Tondou, no - ale tak toho se ani nebojím. Vedro je i v Německu, našla jsem si na googlu počasí v severním Německu, tak doufám, že moře bude teplejší, než se říká. Začínala jsem se balit. Šly jsme s Dianou pro ty plavky do jednoho butiku, ale nakonec to dopadlo na nákup v pražským Gatu, kam mě Diana pozvala. Bydlí tam její rodiče, ti mě pohostili a nákup s Dianinou kreditní kartou byl fakt fajn. Koupila mi hezký (a dost drahý!)tričko, dvě zmrzliny a pak jsme zašly na pizzu. Její neustálé povídání mi vůbec nevadilo, a pořád mi tvrdila, že jí nemusím nic vracet, a že svým kamarádkám běžně kupuje trička. (I když nemají narozeniny!) Došlo mi, že je opravdu bohatá (narozdíl od Slávka) a že nemá problém utratit jakýkoli obnos za půl dne...
Slávek nakonec taky schytal nový plavky, ale Di mu je prozíravě vybrala sama, protože znala jeho nechuť k nákupům. Tonda se ke mně choval jako vždy moc hezky a užívala jsem si jeho pozornost. Celý "klub outsiderů" se těšil na největší bombu letních prázdnin. Ale - ještě, než povím celý ten příběh... Musím ještě říct, jak jsme oslavili Slávkovy státnice a Tondovu maturitu. Dost opožděně. Vzala jsem si dlouhý šaty a lodičky, Di byla oslňující. Tonda to pokazil oblíbenými teniskami, ale Slávkovi to opravdu slušelo. Sešli jsme se v nejluxusnější lounský restauraci. Platila Diana a něco přihodila Tondova maminka.
Bylo to úžasný. Po půlnoci se Slávek trochu opil, ale jinak jsme zůstali v pohodě. Hrála tichá hudba. Pak Diana prosadila nějaké svoje hitovky, zatancovali jsme si a Génius nás naučil jeden polský tanec, vůbec si ho nepamatuju, bylo to dost složitý... Cítila jsem se dobře jak nikdy. Připojil se k nám hezký kluk a zatancoval si se mnou, ale když jsem viděla Tondovy pohledy, radši jsem si sedla. Chtěl mi objednat pivo, ale odmítla jsem to, že mi je šestnáct. Pořád se okolo mě motal, až mu Tonda rozhodně řekl: "Nech ji bejt, frajere. To je moje holka." Nakonec jsem byla za jeho zásah ráda, protože co pak tenhle frajer s jednou slečinkou vyváděl, no: nebudu to popisovat, byl by to naturalismus, zkřížený se surrealismem. Feťák jeden.
Po oslavě mě bolela hlava, nevím teda z čeho... Když jsem se v jedenáct unaveně posadila na své posteli, došlo mi, že jedeme za tři dny k tetě. Batoh jsem měla sice už zabalený, ale bylo nutný pomoct s balením Dianě. Dá se nazvat jako neskutečně nepořádná holka a navíc to vypadalo, že se jí hadry nevejdou do dvou velkých kufrů. Pak jsme spolu jely z jejího bytečku v Lovosicích směr Praha. A tam jsme nasedli do vlaku a byla jsem rozhodnutá cestu prospat, vstávat ve čtyři čtyřicet pět není nic pro mně.
Vůbec si nepamatuju, kdy jsme dojeli. Ale bylo to ještě téhož dne. Nechápala jsem, jak je možné přežít tak dlouhou cestu. Při výstupu z posledního autobusu (poslední spoj byl autobus, opravdu, Diana přemluvila kluky na autobus!) mi stačil jeden nádech. Jo! Moře. Teta mě opusinkovala, halasila svou špatnou angličtinou, nakonec Tonda přešel na plynnou němčinu. Zamířily jsme s Dianou k malé pláži. Vychutnávaly jsme si to, ale to už se za náma hnali kluci. "Je nutno se vybalit," připomněl Slávek. Ale vykašlaly jsme se na něj, plavky a hurá do moře! Nepřipadalo mi o moc studenější než některé české rybníky. Malé vlny, rozchechtaná Diana a vítr ve vlasech. Na pláži mi byla trochu zima, a tak jsem se rychle převlíkla. "Musíme poslechnout Slávka," zavolala jsem na Dianu, která právě řádila ve vlnkách. "Jejda!" zařvala najednou. Lekla jsem se. Stalo se jí něco? "Co je?" Diana pomalu vylezla z vody s úlekem v očích. "Já jsem si zapomněla... žehličku na vlasy!"

Život na vesnici

16. září 2013 v 11:59 | Ailiyah
Kočka, ležící na zádech velké fenky.

Kohout kokrhá a slepice k němu vzhlížejí, tahle, tahle ho má nejradši.

Králíci spokojeně přežvykují jetelíček, babička jim jde dát seno.

Co víc si přát? Jenže: bez auta se neobejdete, nejbližší Tesco je padesát kilometrů, v noci vás budí ono kokrhání, ve dne kejhání hus... Rybník je sice fajn, ale strejdův názor, že to bahno je léčivé, vám nepřipadá tak pravdivé...

Nojo, život na vesnici!

PS: přečtěte si "romaneto", začínám psát druhý a bude to asi pecka :-D

Už se to rýsuje! další povídkaa

12. září 2013 v 14:56 | Ailiyah
Takže... Čili... (Takhle, prosím vás, nikdy nezačínejte na státnicích)

Píšu pro Pavlínku novou povídku. Již stávající dopsaná povídka - "romaneto" "něco na styl Enid Blyton" je věnovaná sestřičce Marušce, a už mám naplánovaný jak jí to dát k Vánocům - koupím sešit, vytisknu, vystříhnu, nalepím, a bude to jako knížka! Juchů! Já vím, jsem infantilní...

Ale k tématu:

opět hlavní hrdinka Lucka, hodná, ale samotářská holka, která si konečně najde dobré kamarády a snad i kluka

Tonda, ukecanej a hodně chytrej kluk, má kamaráda

Slávek je génius, trochu namyšlený, ale fajn mladý student

Diana, Slávkova přítelkyně :-D pipina, ale má titul PhD.

tolik k postavám, které už z povídky trochu znáte, no a pojedou spolu k moři, kde... no jasně, objeví další záhadu! Těšte se, a pokud máte názor, co by v té povídce nemělo chybět, budu ráda za připomínky a určitě se v povídce objeví!

a.

Hipsteři

10. září 2013 v 11:58 | Ailiyah
WTF, co to znamená "hipsteři"?

Jsem hodně out, že to nevím?

Každopádně, bez tohoto slova se celkem obejdu, ale mám pár odhadů, co to může znamenat,...

za prvé: hiphopeři
za druhé: parta feťáků
za třetí: nějaká jiná skupina puberťáků
za čtvrté: podvodní politici (vodníci)

už mě nic nenapadá, ale jiných nápadů mám dost, o tom se přesvědčete na mým blogu, přidala jsem tu konečně svoji úchvatnou profilovku... A hlavně: druhou povídku s Luckou, Tondou a Slávkem věnuju kamarádce Pavlínce, tímto zdravím!

a.

Potrat

4. září 2013 v 11:00 | Ailiyah
Řešení situace? (Je mi přece patnáct, nenechám si zkazit život, vždyť teď jdu teprv na gympl...)

Vražda?

Přerušení těhotenství?

Ukončení těhotenství?

Vyberte si, osobně bych nikdy nechtěla zažít...

POTRAT

Konec povídky - hurá, dopsáno!

4. září 2013 v 10:58 | Ailiyah
Co se stalo? Nemám radši zase po večerech kreslit, místo tohohle prapodivnýho dobrodružství? Vyšli jsme všichni ven. Směrem z lesa se vznášel kouř. Hasiči přijeli dřív, než se vůbec dalo čekat. Vzali nás s sebou. Ale stejně jsem za chvíli tušila, co se stalo. A hasiči i policisté jen zírali. Naštěstí všichni včas utekli a nikdo se nezranil. Hlídkovali u Sedunyi už 8 dní a... Podzemní město právě vybuchlo. Nic. Už nikdy žádná Sedunya.

Policisté se sjížděli, když najednou Slávek něco pošeptal Tondovi. "No jasně! Lucko, musíme co nejrychleji..." Jeden policista se na nás zkoumavě podíval. "Myslím si, že vím, o čem se právě bavíte. Hned při výbuchu jsem volal do lounského depa." Oddechli jsme si. To je přece úplně jasné!

Vlak, který mířil do Lovosic, se podařilo už v Lounech zastavit a zlikvidovat jeho obsah. Takže žádná třetí světová. I-S-T a A-S-T byli chyceni hned po výbuchu Sedunyi, a nekompromisně putovali do vězení, protože policie na ně už leccos měla. Jenže než jsem se stačila zaradovat, někdo mě rychle vzal kolem pasu, zacpal mi pusu kusem hadru, není to něčím namočené - fuj - ach jo - spánek...

Když jsem se probudila, bolela mě hlava a na nic jsem si nevzpomínala. Co se se mnou děje? Proč je všude taková tma - nebo ještě spím? Otázky se mi líně hnaly hlavou a pomalu jsem přicházela k sobě a k plnému vědomí. Takže - jsem někde zamčená v úplné tmě. A může za to určitě Javier. Měla jsem vztek. Už už to vypadalo na klidný závěr dobrodružství. Ale znovu jsem se přesvědčila o tom, že Javier je docela vynalézavý zločinec a že to asi nebude jednoduché. Slávek s Tondou to tak nenechají. Vstala jsem ze země a trochu jsem se protáhla. Tak do toho, vysvoboďte mě!

Při takových myšlenkách se nejlépe usíná, ale já už byla úplně vzhůru. Abych zahnala příšerné pocity uvnitř, začala jsem si zpívat svojí oblíbenou písničku - jo, hele, hajzlíku, už jsem vzhůru a tak sem pojď! Bezva. Javier si toho všiml, asi nebyl daleko; a otevřel rychle dvířka mého vězení. Zase měl tu masku a rozklepala jsem se jak ratlík. "Tak co, čekáš, až si pro tebe přijdou? Správně. Přijdou, a všechny je zabiju." Chtěla jsem něco říct, ale vyschlo mi v krku. "Myslíte si, že to mám spočítaný. Ale to jste malinko na omylu." Podívala jsem se na něj svým nejnevinnějším pohledem. "Jak dlouho tady budu?" promluvila jsem stísněným hlasem. "To je logický! Do tý doby, než sem přijdou. A do tý doby budeš ještě naživu, tak si to užívej." "Ne - neubližujte mi," zakoktala jsem, když jsem uviděla parádní výbavu jeho bunkru. "Tobě?" Javier se rozchechtal tak, až se málem zadusil kuřáckým kašlem. "Dobrej vtip, holka. Tak se chvíli proběhni tady po mým place, jsou tady dobrý bouchačky, klidně se můžeš zastřelit... Nemáš kam utýct. A já si jdu dát cígo." Tohle neměl říkat!

Napadlo mě to v jedné vteřině a v té druhé jsem to udělala. Samozřejmě, i tady ve svým bunkru měl spoustu výbušnin. Jednu jsem vzala a hodila ji po něm, zanadával... Schovala jsem se za velkou skříní. Další výbuch. Škubla jsem sebou. Plot okolo bunkru vzal zasvé a pak už konečně... svoboda.

Doběhla jsem až na velkou louku a v dálce jsem uviděla nějakou prašnou cestu. Snad se někam dostanu. Ale... Já s sebou nemám žádný peníze, jsem vyhladovělá a z žízně mě bolí hlava... Bylo to zoufalý. Po cestě jsem unaveně dokráčela až k pár domkům, kde jsem se obyvatel ptala na to, kde jsem, a jak se dá dostat někam na nádraží nebo tak. Dověděla jsem se něco o Pusté Rybné a pak jsem omdlela.

První, co jsem ucítila, bylo jemné pohlazení, a ještě než jsem otevřela oči, tak mi bylo jasné, že to je Tonda. "Už ti je líp? Holka, ty jsi zabila Javiera." Usmála jsem se a zvedla jsem obě ruce. "Já jsem ještě živá?" "Vypadáš tak!" Tonda mi pomohl se posadit. "Kde je Slávek s Dianou?" ptala jsem se. "No věnují se sami sobě. Začli spolu chodit." Rozesmáli jsme se oba. "Takže to všechno končí? A jak to bude s náma, Tondo?" Trochu jsem mu narušila osobní prostor. Pusa na tvář. Znovu se usmál. Vlastně to nebyl žádný konec, ale... Kdo ví?