Červenec 2013

Knížka - asi budu tisknout, vázat, a pak všechno zas rozdám...

29. července 2013 v 18:24 | Ailiyah
Mno... Objevila jsem jednu svoji starší knížku, po pravdě je to složenina povídek. Vznikla tak, že jsem si uvědomila, že všechny moje povídky mají stejné obsazení, tak jsem srovnala jména. Všechny hlavní hrdinky se jmenovaly Aneta, nebo se prostě chovaly stejně, atp. Tak to vzniklo.

Píšu druhou část této knížky, která bude obsahovat silně romantický příběh studentky a učitele, zasvěcení vědí, kde jsem čerpala inspiraci :-D

No a kdyby zase měl kdokoli zájem... Až dokončím druhou část, která zas tak dlouhá nebude (a vzhledem k tomu, že mám prázdniny čili dost času a duševního klidu na psaní), tak můžu za nějaké ty náklady svoje dílko prodat, věřte mi, že to jsou opravdu náklady.

Uvidíme...

Jinak je to ta stará povídka, co tu byla jakožto "Slečno..." a ta docela šla. Doufám, že se časem dohrabu k lepší literatuře, tohle bude holt moje prvotina. Každej někdy začal.

Mějte se! A.

Romaneto

24. července 2013 v 11:18 | Ailiyah
Mno... Snad to stihnu do Vánoc ségře napsat, to moje romaneto :-)

Jinak brzo vyjde sbírka básnické skupiny "Záhadná zahrada", do které patřím, napovím, že bude krásně ilustrovaná a cena: uvidíme. Kdyby měl někdo z mých internetových fanoušků zájem... Šlo by to poslat poštou :-)

Tak čtěte romaneto a jsem zvědavá na vaše názory, moc moc!

A.

Ezoterika

4. července 2013 v 14:09 | Ailiyah
Nevím teda, kde mám čakry a nevím nic o Zasrájáně... :-D

Ale zcela jistě mi tyhle věci lezou krkem, protože spousta lidí si tím nechá ničit život. Ale každýho volba. Pokud máte chuť věřit tomu, že všem blížencům se dějí ty samé věci, proč ne...

Přečtěte si mé dvě ochutnávky romaneta! Právě teď se chystám na tom pracovat...

A.

romaneto - druhá ochutnávka

3. července 2013 v 19:17 | Ailiyah
"Tak už je dvacet jedna minut neděle, vážení," pravil důležitě Slávek. "A měl bych vám konečně svěřit své tajemství. Jste připraveni?" Kývli jsme a Slávek něco vyndal z batohu. "Co to je?" "To, co vidíš, klíč. Ukážu vám svůj trezor." Opuštěné garáže, dva zvědavci a jeden génius. "Je to obyčejný trezor, zakopal jsem ho tu již před rokem. Mohu sem dát úplně cokoliv. Nesmíte to vyzradit. Tak to je slíbené tajemství. A ještě něco." Odhrabal trochu hlíny, odemknul a vyndal z trezoru kousek papíru. Byla jsem zklamaná, čekala jsem něco oslňujícího... Ale Slávek potichu četl: "V L-N nemůžu zůstat dlouho. Cítím tady zradu. Přijedu už zítra. I-S-T." "Takže už tu není! To psal asi včera..." "Přesně tak," povzdechl si Slávek. "Co mi pořád nejde na rozum... Proč používají svoje iniciály?" zeptala jsem se nevinně. "To je očividné." "Vždyť moje máma ví, o koho jde. Vyluštil jsem to," ozval se Tonda. Slávek se rozesmál. "Takže máme první falešnou stopu."
"Používají tato jména, jelikož chtějí zmást policii, pokud by se vše prozradilo... Přece jen jsou nezkušení a alespoň si to uvědomují. Antoníne, prosím, nezatahuj do toho policii - ani svou matku. Tihle dva se chtějí Ivanovi a Alexandrovi pomstít. Proto by při případném odhalení šli za mříže ruští zločinci. Prostě se kryjí." Koukala jsem s otevřenou pusou. "Toto budou mít na svědomí studenti z naší školy, proto semtex. Jsem jim na stopě. Ale byli do toho pouze zataženi. Na 78% jde o spiknutí party s názvem ´Javier Nightingale´. Připravují mimo jiné třetí světovou válku," uchechtl se Slávek. "Parta snílků a amatérů. Ale je v tom zamotaných víc lidí, než jsem sám předpokládal. Čili, nebude to tak jednoduché, jak jsem se zprvu domníval." "Slávku, teda lidi z chemičky, není... Není to trochu moc nebezpečný?" "You bet," odpověděl Slávek anglicky na moji vystrašenou otázku.
"Takže musíme do Čachnova," podotkl Tonda. "Ale... Ale já musím psát tu seminárku..." "Neboj, Lucí, pojedem až příští sobotu." "Možná že budeš mít několik absencí," podíval se na mě Slávek. "Jdeš do toho tedy s námi?" "Jo, jdu. Sice asi nebudu pár nocí spát a škola půjde do kopru, ale... Myslím, že to bude stát za to." Podívala jsem se na své nové kamarády a pak jsem si pro sebe zašeptala: "Dík."
Přenesli jsme balík do trezoru a pečlivě narovnali hlínu zpět, takže ani na jednom z míst, kde balík přenocoval, nebylo nic poznat. Trezor byl skrytý a jámu kousek oid Lostru jsme zasypali vším možným. "Slávku, a... Nevybuchne to, že ne?" ptala jsem se bázlivě. Sjel mě opovržlivým pohledem. Pochopila jsem. "Tak kdo to teda je, ti zločinci?" Slávek opatrně zašeptal: "Přistěhovalci ze Slovenska. Mění pořád identitu. Potřebovali výbušniny, a tak podplatili dva mé kolegy a dokonce i jednoho doktoranda. Je to zlé. Ale pokud už nebudou tady, pak je nutné pátrat na čachnovském nádraží." V tom Slávkovi něco je! A smrdí to pořádnou porcí dobrodružství... Byla mi zima a Tonda mi zase půjčil bundu. "Nádraží je již zavřené. Doufám, že umíš přelézat ploty, Lucie." "Ale jo," usmála jsem se.
Na nádraží bylo ticho a mrtvo. "Lucie, podívej se za tyto stromy. Antonín bude hledat u lokomotivy. Já se podívám na koleje." Slávek na mě mrknul. "Jenže... Co mám hledat?" "Další vzkaz. Podle mého názoru bude psát J-N." Vždyť jsi říkal..." "Ano, je to název té skupiny, a říká si tak i její vůdce." "A kdo to byl, nebo je?" "Hodně slavnej zločinec, kterej věřil na konec světa v roce 2000. Machřík," informoval mě Tonda. "A jak jste na to vlastně přišli?" "Neptej se na hloupé otázky a hledej." Odebrala jsem se ke skupince jehličnanů. To je jako na táboře poklad...
"Mám to! Stejnej druh papíru!" "A podpis?" "J-N." "Báječné. Lucie, umíš už tu šifru?" Podívala jsem se na Slávka udiveně: "To jako nazpaměť?" "Neumíš," konstatoval. "Tak zase vše já." Chvíli se díval na papírek a pak četl: "A-S-T jel za hranice. Kluci z U-P přivezou další matroš, protože v L-N není nic. Zrada. Odjíždím na naše místo. I-S-T." "Ten pitomej Alexandr nám utek´!" vykřikl Tonda. Stáli jsme jak zkoprnělí. Jen Slávek zachoval chladnou hlavu. "Koneckonců jsme to měli předpokládat, no dobrá. Možná dáme vědět celníkům. Začíná se to komplikovat. Ale snad to ještě nedopraví do Sedunyi." "Cože?!" "To je podzemní město u řeky Svratky," řekl klidně Slávek a já bezděky vykřikla: "Týývole." "Oni mají město pod zemí?" "Objevili krápníkově jeskyně. Velké a vhodné pro bezpečný úkryt. Tam se musíme dostat. Kupte si kvalitní svítilny, s sebou holínky a teplé oblečení, pláštěnky. Sejdeme se tady příští sobotu v 7:25. 7:32 odjíždí vlak." "Takže teď už jdeme domů? A, Slávku, tebe vůbec nezajímá, co jsme vyluštili?" "To byl jen takový test, testík. Jestli do toho jdete naplno. Maskování zločinců jste sice neprohlédli, ale já dobře vím, co to znamená. Zatím jste mne příliš nezklamali. Jdu domů, mám náročnou zkoušku. Dobrou noc přeji." Šli jsme s Tondou směrem k našemu paneláku.