Červen 2013

první ochutnávka romaneta :-)

11. června 2013 v 20:33 | Ailiyah
Tři baterky, batoh plný jídla. Tajný útěk z domu a pochod nočním městem. "Hele, kluci, já ani nevím, proč to dělám." "Nás se nemusíš bát. Nejsi stopařka v minisukni," pravil Tonda. "Hehe," pronesla jsem ironicky. "Jdeš s námi proto, že tě jímá zvědavost." "Co jsi zač, Slávku?" "Je to génius," ozval se Tonda. "Fakt. Má vyšší IQ než my oba dohromady. Proč si myslíš, že už v květnu bude magistr? Je mu teprv dvacet dva." "No jo," začala jsem počítat. "Tady. Tady to je." Potichu jsme prošli až ke kolejím a pak do velké haly. "Táta to našel. Je to fakt hloupě schovaný." "To jo," pokýval hlavou Slávek. Sklonila jsem se k velkému balíku v rohu, ukrytém uvnitř stroje pod dekou. "SEMTEX," přečetla jsem zaujatě. Jo. Semtex.
"V Semtíně jsem jednou byl," vykládal Slávek. "Ale toto není nic zvláštního. Jsou i účinnější metody." "No, já tomu fakt nerozumím." "Ale já ano, alespoň zčásti." "Já vůbec ne," kroutila jsem hlavou. "Dáme to pryč. Vezmu to do školy," rozhodl Slávek. "A jak to chceš převýzt?" "Stačí velký kufr... Není v každém vlaku do Pardubic stovka policistů nebo celníků," pousmál se Génius. "Tývole," utrousil Tonda. Pak se na mě podíval. "Tak co? Rozluštíme to?" Kývla jsem. "Určo!" "Čili, Lucie: plán á: najdeme toho mladíka, co to zde skryl." "Kluka?" "To je zjevné. Musel to být mladý muž, zkušený by to skryl lépe. A tady leží jeho diář. Je to chlapec mezi šestnácti až osmnácti lety, dle písma." "Jak tady moh´ nechat diář?" "Je to amatér." "Brzy ho najdeme," usmál se Génius. "To je fakt konik. Zapomenout..." "Ne, on ho nezapomněl. Je v něm zašifrovaný vzkaz. Lucie, umíš šifry?" "No... Morseovku." Slávek se rozchechtal. "Tak se ukaž, tady je klíč a makej," usmál se Tonda. Chtěla jsem udělat dojem. Tonda mi svítil baterkou a po šesti minutách bylo hotovo. "Šikovná holka."
Naklonili jsme se nad papírek. "Ten klíč jsi sestavil ty, Slávku?" "Kdo jiný, já." "I-S-T je v L-N. A-S-T odjel do Č-CHN-V. Budeme tam čekat všichni. Auto je v pořádku, jen dejte pozor na povodně. Vzduch je čistý. J-N." Po Tondových slovech jsme byli asi dvě minuty úplně zticha. Měla jsem pocit, že jsem vlastně nikdy nic takovýho nezažila, a že je to fakt super! Co asi dělaj holky ze třídy? Asi sedí ve Sklípku s nelegálním pivem - je jim šestnáct jako mně - právě skončila kapela "Beruška". Nebo možná jely do Prahy na My chemical romance. Asi jsou už dost opilý a možná dají taky brčko / trávu / skunk / jointa / špeka... Ne, teď už jim jejich prachy, mejkapy a zábavu nezávidim. Tohle je víc, než nějaký chlastání a rocková kapela. Z přemýšlení mě vytrhla siréna. "Někdo tu je," ozval se hlas. Doprdele.
Schovali jsme se v nejtemnějším koutě haly za velkým strojem a balík jsme dali zpět. Světlo. "Co blázníš, vole, nikdo tu není." "Slyšel jsem kroky!" "Hele, mladej, ty to svý hlídání myslíš moc vážně." "Ještě se podívám, jestli se neschovali!" "Kdo by se schovával," zívnul tlustý hlídač. "Jednou tu dělám sekuriťáka, tak tady bude pořádek!" křiknul mladík. "Neser mě a pojď zpátky. Dáš si kafe a přejde tě to. Nikdo tu neni! Slyšíš? Je tu úplný ticho a všechno na svým místě. Maximálně se tu před chvílí proháněly kočky." "Copak kočky dupou?" Hlídač si povzdychl: "Ach jo." "Ale fakt jsem tu něco slyšel." "Tobě snad hrabe. Je tu ticho. Ti-cho!" "No..." "Nikdo tu není. Sakryš!" "Asi jo," ustoupil sekuriťák v černý uniformě a zhasl konečně osvětlení haly. Oba odešli, jejich kroky duněly po liduprázdném prostoru. Oddychli jsme si. "Taky jsme si mohli rozsvítit na ten balík," podotkl Tonda a potichu jsme se rozesmáli. "Dobře. Antonín zjistí, kdo je "I-S-T a "A-S-T". Lucie přijde na to, co je "L-N" a "Č-CHN-V". To nebude příliš těžké. A já se pokusím rozluštit to komplet celé. Musí to někdo zkontrolovat, po vás. Ale z toho, co už tuším, to bude jednoduché." "Myslíš?" "Ne. VÍM to."
"Doprovodím tě domů," nabídl se stydlivě Tonda, když Slávek odešel. "Aby se ti nic nestalo." "Nejsem přece stopařka v minisukni," opáčila jsem. "Minisukně se mi nelíběj. Hezčí jsou černý džíny." Podívala jsem se na svoje černý džíny a vyloudila jsem na tváři úsměv. Slávek nám nechal jen dva opsané vzkazy. Se slovy "koukejte se snažit, ať to nemusím luštit vše sám" se rozloučil a se svým černým batohem zmizel směrem k nádraží. "Proč jde na nádro? Teď, v noci?" Tonda s klidem odpověděl: "Má tam ještě práci." "Tyjo, mně je zima," roztřásla jsem se. "Tak já ti pučím bundu." "Né, to je dobrý, Tondo..." Ale to už mi hodil přes rameno tmavě modrou šusťákovku. Byl to příjemný pocit, procházet se v klidu nočním městem, cítit se jako FBI a kecat se svým novým kamarádem. "Tak dík." Bunda hřála. Usmál se na mně a na vteřinu jsem si pomyslela, že má hezký úsměv. "Tyjo, vůbec se mi nechce jít spát," řekla jsem nadšeně. "Fakt by mě ve snu nenapadlo, že... Že... Prostě, že mám vyluštit vzkaz od nějakýho týpka, co ukryje..." "Potichu," zarazil mě Tonda jemně. "I stěny mají uši. Kývla jsem. "Taky nemám ani pomyšlení na klidnej spánek. Co kdybychom to rozluštili spolu, Luci?" "No..." "Pojď tady pod lampu. A šeptáme!"
"L-N" je jasný, to jsou Louny. To jsou určitě Louny. "Tondo... Když je L-N Louny, to bude "Č-CHN-V" asi nějaký město, taky, ne?" "Blik cvak." Zamračila jsem se na něj. "Znám třeba Černilo. Ale to ne, tam není ch," mudrovala jsem. "No hele, někde, kde je nádraží." "Proč nádro?" Povzdychl. "No přece ten semtex musí něčím převézt, ne? A našli jsme to v Lostru a Slávek jde do depa. - ??" "Aha." Vytáhl mapu a dlouho na ni zíral. "Hele!!! Podívej! Č-a-CHN-o-V!" "A vedou tam koleje," vydechla jsem nad mapou železnic.
"Takže Louny a Čachnov. To bysme měli. A teď ty jména." "I-S-T" a A-S-T"... Asi přezdívky," zamumlala jsem. "Blbost. To jsou jména. A budou to možná rusáci." "Proč, prosimtě?" "Tři jména, přemýšlej trochu!" "Alexandr Sergejevič Turgeněv," plácla jsem. "Vytáhni papír a piš. Zkusíme všechna jména. Moje máma dělá na policii. Má přístup k databázím. Piš jména. Anna, Alexandra... Oxana..." diktoval přísně a já psala jak mourovatá. Po dvanáctém jménu jsem zívla. "Říkala´s, že nejsi unavená." "No..." "Trochu jo, viď?" Kývla jsem. Podíval se na hodinky. "Taky už jsou skoro dvě. Abysme zejtra ve škole neusínali." "A co Slávek?" "V pět mu to jede do Pardubek. To stíhá." Tohle jaro asi nebudu moc vyspávat, uvědomila jsem si. "Tak jdem na kutě. Ty bydlíš už jen kousek odsud, žejo?" "Jo." "Tak tě dovedu radši až ke vchodu. Kdo ví, kdo takhle pozdě půjde z hospody." "Moje spolužačky," ušklíbla jsem se. "Né. Opilci mi jednou zmlátili ségru. Od tý doby dávám na svý lidi pozor." "Tak já jsem tvůj člověk?" "Tak trochu," přiznal. "Známe se dva dny!" "Ale prožili jsme spolu hodně, od té nepříjemné srážky v knihovně. A taky: účastníci záhad na sebe musí být opatrní." "Hele, a to fakt pojedeme někde do Čachnova?" "A ty bys byla schopná tam NEjet?" "Asi ne," uznala jsem. "Začíná se to pěkně rozjíždět." "A neni to nějaká blbost?" "Jak znám Slávka, tak ten dobře ví, co dělá. A rozhodně by tohle všechno nezačal jen tak." "Prej chodil taky na gympl." "Jo. Chvíli chodil do vedlejší třídy, ale pak šel dál a odmaturoval. Ale furt jsme kámoši." "Divně mluví. Tak spisovně." "No - co bys chtěla, je to Génius." "Co máš zítra za hodiny?" "Jenom písemku z literatury, ale to umím nazpaměť." "Kolik ti vlastně je? Nebudeš náhodou teď maturovat?" "Jo, jo, budu." "Moc to nehrotíš." "Já se toho nebojím. Loni jsem měl samý." "Týýjo." "No, buď ráda, že tě Slávek vybral. Chce mít kolem sebe jen ty nejchytřejší." "Vybral?" "Našel si tě na fejsu." "Aha."
Došli jsme domů a Tonda se znovu usmál. "Kdy se sejdem na to rozluštění?" "Asi v sobotu. Počkám na tebe tady a půjdem za Slávkem. Tak v deset? Tady?" "Si děláš prdel? To jsou ještě naši vzhůru!" "To je pravda! Tak po půlnoci. Půjdem na nádro." "Budou tam vůbec? Takhle v noci?" "Ani nevím. Někudy tam prolezem... Ale Slávek to má zmáknutý, neboj.

Romaneto

1. června 2013 v 17:57 | Ailiyah
No... Popravdě, s lecčím jsem v životě sekla, co se týče psaní knih. Ale teď jako čerstvá bakalářka mám chuť napsat romaneto. Čtu Arbese a je to fakt fajn! Takže pokud z toho bude aspoň povídka, tak napovím, že se odehrává v Lounech, Pardubicích a u řeky Svratky... ;-)

Mějte se hezky, počtěte si a komentujte! Nebojte se mě trochu zpražit, když se vám nějaký text nebude líbit. Doktorandka na obhajobě si mě pěkně dávala, takže jsem zvyklá...

A.