Březen 2013

Výstřednost

27. března 2013 v 19:40 | Ailiyah
"A měla taakhle dlouhý vlasy a taakovýhle černý glády! Byla zmalovaná jak..." Taakhle by se možná dalo reagovat na výstřednost. Okolo dvou šestnáctiletých husiček projde sedmnáctiletá gotička, pozérka a výstřední dáma...

Nejsme vůbec my všichni výstřední? Tyhle dvě holky si vůbec výstřední nepřipadají. Ale kdybyste věděli, že právě Adéla sní denně dvě čokolády a ve škole ještě marsku, někdy večer jí bývá špatně, protože stačí před spaním zlikvidovat 500 gramů maršmelounů! A kdybyste věděli, že Lenka má sbírku starých propisek, a je jich skoro 300? Nemá každý z nás své zvláštní vlastnosti, zájmy, úchylnosti?

Takže si přečtěte moji novou básničku tady pod tím a uvidíme se na blogu!

A.

Nová poezie

27. března 2013 v 19:29 | Ailiyah |  Básně
I.
Ticho.
Ptáš se mne na otázku, ale já
nedokážu odpovědět.
Zima se rozlézá po duši.
Pro pár chladných úsměvů
mi nabízíš náruč.
Nedotýkej se.
Uvnitř to mrazí,
nedotýkej se.
Je ve mně kapka temnoty,
nedotýkej se.
Uvnitř bují divoké jedy.
Nedotýkej se.
Nejsem ta, po které se touží.
Sobectví mi užírá kosti.
Proud slov. Dokola, dokola.
Přetnout začarovaný kruh.
Nejsem ani trochu víla.
Jen postel plná nočních snů.
A v těch snech líbám jiné.
Nedotýkej se.
Nejsem princezna.
Možná ji ve mně vidíš, ale já
nemám zlaté vlasy ani čisté srdce.
Co jen jde, obejdu okolo. Školu, tebe snad ne.
Když se ti dívám do očí,
napadají mě slzy.
Koroze myšlenek.
Ticho.
---
II.
Tvoji duši chci schovat,
aby se nepoškodila.
Slzy mě bolí.
Možná už dopadají na tichý,
mlčenlivý papír.
Víš, ve skutečnosti
jsem hodně ubohá.
Ztracená v sobě.
Objímáš mne.
Nezasloužím si být šťastná.
Jsem jen loutka z hadrů.
Sáček ve větru.
Papírek, pohozený na zemi.
Snažím se vdechnout tvoji lásku,
aby byla ve mně navždy.
Zahodit temnotu
a dotknout se tvých prstů,
tvé tváře,
tvých vlasů,
vpít se do tvých rtů,
když se usmívají.
Já tolik chci, abys byl šťastný!
Mohl bys snad ty
být koncem mého sobectví?
---
III.
Svíčka brzy zhasne.
Sedíme spolu u stolu.
Už dávno se setmělo.
Sedíme u stolu, tvoje dlaň
spočívá v mojí dlani.
Vlahý úsměv
a štěstí kdesi uvnitř.
Hledám v sobě princeznu.
---
IV.
Zapletu si do copánku
naše šťastné chvíle.
Když si mne vysvobodil,
asi...
budu princezna.

Deprese

4. března 2013 v 19:51 | Ailiyah
"Ne, nemá to cenu. Už mám chuť se vším skoncovat." Tato slova slyší občas každý člověk, od blízkých, prarodičů i od úspěšných přátel, kteří jsou vyčerpaní hektickým životem. Jak z toho ven?

Diagnóza - deprese.

Lux lucet in tenebris.
Světlo svítí v temnotách.

Nová malá prózička!!!

3. března 2013 v 20:29 | Ailiyah
Ahojte!

Nový kabátek a nový příběh! Tak jsem si dneska večer hrála, propiska a papír, dám to do kompu. Jmenuje se to Žiletky, je to písmem na 4 A4ky a má to tři kraťoučký podkapitolky! Tak se těšte! Hodlám taky konečně zapracovat na rytířovi, zamotala jsem se do Viony a Javiera. Oba stojí za to!!!

:-) a.