Srpen 2012

Nová tvorba

8. srpna 2012 v 22:30 | Ailiyah
Další z milionu pokusu o knížku:

Na zastávce bylo docela rušno. Lucce tlouklo srdce jak o život. Najednou se tam objevil ten její. Přišel až k ní a obřadně jí podal ruku. "Ondřej. Ale říkej mi radši dál upíre, to je lepší." "Tak jo," řekla už s klidem a uvědomila si, jak je jí jeho přítomnost příjemná. Vymanila se z jeho dlaně a pak se na něj trochu vyzývavě podívala. Pohled ji oplatil a řekl: "Umíš zpívat?" "Jo, proč?" "Pojď za mnou." Přišli až k temnému průjezdu. "Neboj se," nařídil jí, když viděl její vyděšený výraz. "Jejda neboj se," zasmál se a podal jí ruku, aby nespadla po starých schodech. Když byli úplně uvnitř temnoty, trochu se k ní přiblížil a kousnul jí do krku. "Tak pojď," řekl poklidně. Najednou se Lucka trochu zorientovala ve tmě a uviděla v dálce malá světýlka. Chytla ho za rukáv. V té tmě se na ní poklidně podíval. "Já vim, nejsem zrovna normální, ale podle toho, jaká je tvoje definice. Jsem to prostě já." "Upír." "No, a díky tý energii jsem viděl dobrej talent. Byla bys skvělá do naší kapely." "No jo, ale vždyť ani nevíš, JAK vlastně zpívám!" "Měla jsi v kolonce "koníčky" zpěv. Spoléhám na tebe." Znovu ji jemně kousnul. "Prostě mě zatím neházej do pytle s jinýma lidma. Jsem jinej, ale to je dobře, ne? Přece jsi na seznamce nehledala dalšího blbce, co jich běhá po světě." "Ty máš ale sebevědomí." "Hledal jsem tam právě tebe. Jedině tebe." Lucce se zatočila hlava a vykročila směrem ke světýlkám. "Tak to je naše zkušebna."