Květen 2012

HIFI

28. května 2012 v 21:59 | Ailiyah
Do školy jsem napsala referát o šesti stránkách o filmu želary. pište o něj na snoblova.a@seznam.cz

POHŘEB

6. května 2012 v 20:00 | Ailiyah

VČERA MĚLA POHŘEB MOJE BABIČKA

Nezval - pohřeb

Když si Aneta brala černé šaty, napadlo ji, že ještě na pohřbu nebyla zrovna tolikrát, aby věděla, jak se má chovat. Když si připínala náhrdelník, vzpomněla si na polibek přímo na krk, na nejerotičtější zážitek tohoto léta. Když si oblékala lodičky, přemýšlela nad tím, jestli v tom vydrží stát na hřbitově, jehly v hlíně...
Cestou na hřbitov potkala jednu rodinu a... poznala Julii. Plakala. Hnědé stíny měla rozmazané od slz. Aneta polkla a přišla k Julii blíž. "Můj brácha," vykvikla Julie a zhroutila se Anetě do náruče. "To jsem nevěděla..." "Kdyť to víš, Julie Nezvalová." "No jo..." Aneta se cítila jako totální blbec a tak radši mlčela. Julie se zastavila a pohlédla na Anetu vážným a prázdným pohledem. "Milovala jsi ho?," zašeptala. "Jo, byl to skvělej kluk. Chodili jsme spolu chvíli, ale moc jsme si rozuměli." "Ale měla jsi ještě Péťu, ne?" "Jo," vzlykla Aneta. Obě se znovu rozplakaly.
Rakev spadla s menším žuchnutím do hrobu. Aneta na ni hodila růži a pak se zařadila k Nezvalovým, kterým všichni kondolovali. Když potřásl rukou poslední důchodce, přišel k Anetě Danielův otec. Měl oči plné bolesti a v jeho pohybech bylo jakési šílenství. "Jak si to představuješ? Skoro jste se neznali. A ty přijdeš až sem a necháš si třepat rukama a... Vždyť o něm nic nevíš! Proč jsi vůbec tady?" "Romane nech ji bejt," strčila do něj loktem jeho manželka. Roman se na ni podíval. "Hele mám toho dost, a nakufruje si to sem cizí holka, všichni ji litují, no..." Jeho žena soucitně pokývala hlavou. "Milovala ho." "Jo, milovala?" Pan Nezval křičel. "Táto, nech toho," vzlykla Julie. "Je to hodná holka a měla ho ráda!" Otec se na Julii podíval. "Je to tvoje vina, Julie Nezvalová. Ty jsi ho zabila." Julie měla v očích hrůzu a vztek. "NECH MĚ BEJT!!!" Maminka se nadechla. Pár lidí se na ně dívalo. "Sakra umřel mi syn!!!"
Když Julie omdlela, začaly se stahovat mraky. Pár sousedů přispěchalo, uklidňovali tatínka, poplácaly Julii po tváři. Za chvíli se rozpoutala bouře nejen v srdcích Nezvalových. Černé mraky zaduněly hromem. Foukal silný vítr, ohýbal stromy a všude skučely neznámé hlasy, jakoby hlasy. Blesky létaly oblohou jako malé komety a co chvíli se ozval příšerný zvuk, který lámal uši. Listí létalo po hřbitově a roznášelo všude jakýsi hnilobný pach. Hroby jako by se hýbali, jako by mrtví vstávali a vydávali se na pouť k pekelným branám.