Leden 2012

Nevinnost

18. ledna 2012 v 16:31 | Ailiyah
Tak si říkám, kdo je dneska vlastně nevinný. Maximálně Cosetta z Bídníků nebo Tracy z "jeho" tygra. Je to přežitá záležitost, něco, co se nenosí. Někdo je ještě naivní, někdo slušný, ale nevinnost?? Ne, to ne, snad jindy.

Ale právě s naší nevinností to začíná i končí. Říká se, že jsou nevinné děti, ale nakolik je to pravda? Přesto je na tomhle všem určitý čistý pocit, přesto to něčím přitahuje.

A tak někdo dostane bílé roucho, ale o tom se nedočtete zrovna na tomhle blogu, zkuste hádat kde...

Aili infoo

18. ledna 2012 v 16:27 | Ailiyah
Trochu k mé osobní situaci: momentálně mám hotové zkoušky, tak jsem uplně spokojená a v oukejku. Příběh "Slečno..." už má pár těch stráneček a zatím tvořím zápletku, tak vždycky než usnu něco vymyslím a píšu to na malý papírky.... tak doufám z toho něco bude.

Mějte se, a až někoho potkáte, dejte mu papírek s nápisem: www.ailiyah.blog.cz ... :-D

A.

Slečno... ochutnávka první kapitoly

6. ledna 2012 v 16:35 | Ailiyah |  PST - četba na pokračování :-)
"Slečno?" Polekaně jsem sebou trhla. "Nebojíte se takhle sama? Tady v parku? Jestli chcete, dovedu Vás domů." Zasmála jsem se. Podívala jsem se na něj. Zvláštní chlápek. "Neměla byste chodit sama v noci parkem." "A co Vy tady děláte?," řekla jsem se zájmem. Přišla jsem blíž k pouliční lampě. Začala jsem pečlivě zkoumat jeho tvář. Dělám to u všech lidí. Takovýhle nos mívají důvěřiví lidé... Mám takovou teorii o nosech... Ale to je vedlejší... Zpátky k tomu zvláštnímu setkání: "No... Chcete říct pravdu?," podíval se na mě pobaveně. "Jo." "Takže slečno, sbírám tady inspiraci. Jako... pro svoji novou knihu." "To je zajímavý," řekla jsem na to rychle. "Většina spisovatelů hledá inspiraci v nějakých milenkách nebo tak," ozvala jsem se vesele. "Na to já nemám nervy, ženský dokážou parádně zlomit srdce. Ale, povídáme tady a je strašná zima. Dovedu Vás domů." "Dobře. Ale neříkejte mi slečno. Jsem Aneta." "Slečna Aneta. A já jsem Jan Šťastný, ale většinou mám na knížkách jen pseudonym. Pharrys." "Fakt jste spisovatel?" Vytáhl z kapsy knihu. Černé na bílém. Chvíli jsme šli a větvičky nám křupaly pod nohama. "To se doopravdy nebojíte?," zeptal se opatrně. "Ne, vůbec. Zatím jsem úchyláka nepotkala. Teda, aspoň doufám." Zasmáli jsme se. Bydlím daleko, a tak jsme za příjemného rozhovoru pokračovali dál městem. Došla jsem až ke dveřím našeho paneláku a zamávala. "Nashledanou," řekla jsem nejistě. Když jsem odemykala, najednou mi došlo, že to byl první člověk v mém životě, před kterým jsem se nemusela přetvařovat. Prostě jsme se bavili, a leckdo by asi řekl, že to bylo divný a tak. Zarazilo mně, jak podobné přemýšlení jsme měli. A dosud máme.
Takhle jsem se s ním seznámila. Čekal na mě pokaždé v tu dobu, kdy jsem se vracela domů z předmětu středověká hudba, , který trval až do osmi večer. Šli jsme spolu parkem a bavili se tak, jako v našich prvních minutách. Asi bych neměla předbíhat. Jen ještě jedno malé info: zakázal mi říkat mu Honzo. Pharrys se mi nelíbilo, tak jsem mu říkala "Malý princ". Exupéry byl jeho oblíbený spisovatel. Neříkala jsem o tom nikomu. Máminy řeči o tom, jak jsem uzavřená, mě nezajímaly. Jo, jsem uzavřená. Ale to je moje věc. Do toho nikomu nic není. Kdybych řekla Janině, že si s nějakým cizím chlápkem, co vydal dvě knihy, vyprávím o "kravinách", asi by se mi pěkně vytlemila. Naštěstí to nikomu říkat nemusím. Janina říká všechno. Kámoším s ní proto, protože mě dokáže rozesmát a neustále povídá, takže já nemusím říkat nic. Ale Malému princi jsem začala říkat ledacos. Byl to pro mě jediný člověk, před kterým jsem neměla masku. Nebylo nutné ho obelhávat nečím naučeným. Byla jsem šťastná, že jsem někoho takového našla. Ale zpět!!!
Když jsem zavřela vstupní dveře a nastoupila do výtahu, automaticky jsem stiskla tlačítko třináct a jako vždycky jsem počítala poschodí. Dvanáct, třináct. Zastavit. Mamka tušila, že už jdu, protože vrzání našeho výtahu je neomylné. Otevřela dveře, než jsem stihla zazvonit. "Ahoj Netuško!," zahlaholila. "Ty máš zase náladu," konstatovala, když jsem se na ni zamračila. "Co bylo ve škole?" "Nic," řekla jsem tiše. "Nebojíš se takhle sama tím parkem?" Trhla jsem sebou. "Ne, ani ne..." Před očima se mi vybavil Pharrys. To je teda pseudonym! A na just, budu mu říkat jinak. Malý princ. Najednou mi došlo, že je možné, že už ho nikdy nepotkám. To by byla škoda...! Ale tak mu to snad dojde, říkala jsem mu, že to mám každý úterý. Třeba se tam v tuhle hodinu objeví a zase pokecáme. V mým případě je slovo "pokecáme" zvláštní, ale kdo ví. Někomu takovému snad řeknu víc než ahoj. O tom mě dnešní setkání přesvědčilo. Po chvíli jsem znovu začala vnímat mámin hlas. "...protože má velký problémy a říkala..." Znovu jsem se ponořila do svých myšlenek, jak to dělám pokaždé, když mě něco nezajímá.
Ten den se už nic zvláštního nestalo. Když jsem po desáté sklapla svůj nový přírůstek do knihovny, knížku "Serpentiny života", řekla jsem si, že jdu do postele. Lampičku jsem plácnutím zhasla a chtěla jsem se jít umejt, ale koupelnu zabrala mamča. Naštvala jsem se, ale pak jsem si řekla: tak, a za trest si dneska nevyčistím zuby. Oblíkla jsem se do pyžama a práskla sebou po postele. Zuby si čistím zásadně jen kvůli mámě. A běda každému, kdo by mě chtěl odsuzovat. Koneckonců to nikdo neví. Zavřela jsem konečně oči, po tom náročném dni, a nastolila jsem každodenní rituál: vyprávět si znovu a znovu svůj příběh. Vyprávím si ho už tři roky, každej večer. Celej ho říkat nebudu, ale je pěknej. Končí princem na bílém koni. To byste zírali. Je krásnej, a jeho nos prozrazuje hrdost a kultivovanost. To je můj idol. Na rovinu, vůbec se nepodobá nikomu, koho jsem kdy viděla, i když... Leknutím jsem otevřela oči. Má úplně stejný nos, jako... Malý princ.

Trochu těch informací ohledně...

6. ledna 2012 v 16:29 | Ailiyah
Ohledně mojí tvorby:

Stříbrného rytíře odsouvám na dobu, kdy na to "budu mít", protože to vyžaduje hodně myšlenek, času a schopností. Takže za pár let hurá do toho, zatím bych nebyla schopná z toho dostat víc.

Místo toho rozjíždím novou knížku, popřípadě to bude zas povídkA :-)

Má to zajímavý název, a můžete si kousek přečíst hned teď a na zbytek se těšte, jestli se mi povede to dopsat, tak bych to ráda dala nějak jako svázat a tak a pak prodávat, ale to je spousta těch jestli...

Navíc píšu bakalářku, což je otrava, ale musí to bejt.

Tak se těšte!!!

Anička