Únor 2010

Druhý díl upířího příběhu "o tobě a tobě"

11. února 2010 v 16:21 | Ailiyah |  Próza
Přednáška z vývojové psychologie byla strašně nudná. Psala jsem na facebook nějaký blbosti a pak se na chatu objevil Jake. Měla jsem fakt radost. Jenže první, co mi napsal, bylo: "Jsem tu na chvíli, mám moc práce". Zamračila jsem se. Je to fakt k neuvěření. Oni snad z něj chtějí v té práci stáhnout kůži, nebo co. Naštvala jsem se a odhlásila se z chatu. To už se radši budu učit vývojovku, než…
Když jsem jela ze školy domů, byla už ségra doma. Opekla jsem si dva tousty a sedla si v kuchyni u své oblíbené knížky. Sestra se koukala na nějaký seriál. Byl přede mnou celý večer. Zrovna, když jsem přemýšlela, co budu dělat, mi zapípal mobil. Sms od mamči. Mám vyklidit myčku a pověsit prádlo. Tak, a program je jistý. Dojedla jsem, sklidila jsem nádobí a dala se do práce. V šest hodin jsem sedla k počítači. Vypsali termín na zkoušku z klinické psychologie. Přihlásila jsem se na nejbližší termín.
Jake se ten den na chatu neobjevil. Byla jsem smutná, ale co se dalo dělat. O půl 12 jsem šla spát. Ráno byla hustá mlha. Iljeys byla výmluvná jako vždy. Povídala mi o novém obchodu s oblečením. Mají tam úžasný kabát. Údajně. Iljeys měla příšerný vkus, ale naštěstí byla hezká, takže jí nikdy nikdo neřekl, že vypadá hloupě. Řekla jsem jí, že mě Jake nenapsal. Odpověděla mi, že se určitě ozve a pak dál muvila o tom krásném kabátě s černými knoflíky.
Ve škole za mnou přišel spolužák a požádal mě o zápisky z minulého týdne. Šel si je okopírovat a když přišel, uculoval se. "Co to je, ty srdíčka v sešitě? Do koho jsi zamilovaná?" "Ale, to nic," zasmála jsem se. Spolužák se smál a odešel. No jo, Jake. Jo, asi ho mám trochu ráda. Ale známe se jen krátce, navíc jsem ho v životě neviděla… Ale snad bysme se mohli někdy sejít.. Je to děs. A v sešitě filosofie mám srdíčka!!!
Když jsem přijela domů, začala jsem se učit klinickou psychologii. Nešlo mi to do hlavy. Ségra na mě zavolala z pokoje. Přišla jsem a ona mi podávala knížku: "Tvoje." "To si přečti, je to fakt dobrý," řekla mi a pak zase vzala do ruky propisku. Načmárala něco na papír. Odešla jsem a podívala jsem se na tu knížku. Měla rudou obálku a byl na ní černý nápis: "Tvoje. Alexandr Hooks."

Kulich

7. února 2010 v 18:20 | Ailiyah
Umřel mi králíček Kulíšek... Jako epitaf:

Můj milý
nebyl bílý
něžný malý
králíček...
země bude jeho
domeček
spi sladce
a sni své sny
ať tě nikdo neruší...

Dala jsem sem jeho fotku do "mých miláčků"