Leden 2010

škola

25. ledna 2010 v 16:25 | Ailiyah
taak... zítra mám po zkouškách a razím na vysočinu na prázdniny k babi a dědovi. ať žije teli, celi a ...

To je!!!

13. ledna 2010 v 13:52 | Ailiyah
Napadlo mě, že bych mohla vydat knížku. Pro všechny, kdo by si ji koupili: ozvěte se. Potřebuju zjistit, jestli by o to byl zájem. aníí

O tobě a tobě

13. ledna 2010 v 13:51 | Ailiyah |  Próza
Od té doby, co jsem se rozešla s Eyreem, jsem byla na chatu pečená vařená. Často jsem si povídala s klukama a zastírala tím prázdnotu srdce. Eyreo byl skvělý, ale já… nevím proč, ale prostě mě štval. Navíc kluci na chatu byli hezčí.
Tak jsem "potkala" Jakea. Je mu 22. O dva roky starší než já. Na profilu měl sexy fotku: krátké černé vlasy, bílá pleť a elegantní brýle. K sežrání. Píšeme si tři týdny. Je to milé - připojíme se na net a hodiny si povídáme. Pak jde Jake do práce a já na univerzitu. Studuju psychologii v Axis na Jaydee university. Za šest - sedm let budu možná psycholožka…
Je to takový příjemný studentský život. Když mě nebaví přednáška, kreslím si do sešitu srdíčka a upíry. Miluju upíry. Znám všechny příběhy o upírech, studuju o nich knížky. Rozumím tomu jako nikdo. Sním o tom, že jednou upíra potkám. A to se určitě stane. Toužím po tom od svých dvanácti let. Jeden kluk z chatu si se mnou dal rande. Tvrdil o sobě, že vypadá jako upír. Ale když jsem ho uviděla, musela jsem se smát. Byl malý, pihovatý a šilhal.
Jake o sobě netvrdil nic zvláštního. Řekl mi, že pracuje v jedné malé kanceláři. Pak mi řekl pár detailů o jeho životě. O svých vztazích mi neřekl nic, kromě věty: "Moje bejvalka mě nesnáší." Je to vcelku milej kluk a ta fotka se mi fakt líbí. Jenže je tu problém: Jake bydlí v Rautinere. Je to asi 80 km od Biwian, kde bydlím já.
"Večeře," zavolala na mě mamka. Řekla jsem Jakeovi, aby 15 minut počkal, vypla jsem obrazovku a pádila dolů. Hmm, vepřové na houbách, skvělé. Jídlo bylo moc dobré, ale cpala jsem to do sebe rychle, abych zase mohla na komp. Jake… Je skvělej. Ráda bych ho poznala osobně, ale když bydlí tak daleko… Ach jo.
Ráno jsem se hned po probuzení vydala opět k počítači. Jake ale nebyl připojeném. Asi je v práci… Zklamaně jsem si vzala bundu a tašku. Radši jsem si nasadila i čepici, bylo
-5°C. A tak jsem šla zas do školy. Bylo 14.1. a sluníčko svítilo na zamrzlý rybník. Na autobusové zastávce už čekala Iljeys. Studuje dějiny umění na filosofické fakultě.
Nastoupily jsme do autobusu. Iljeys mi vyprávěla zrovna o nějakém těžkém předmětu a pak taky o jednom učiteli, který se jí hrozně líbí. Neposlouchala jsem ji. Mylela jsem zrovna na jednoho spolužáka. Už jednou mě pozval do kina. Bylo to nejhorší rande mého života. Přemýšlela jsem o tom, jaké by bylo rande s Jakem. Asi by to vypadalo jinak. Určitě by to bylo velice romantické. V tu chvíli autobus zastavil a já vyšla ven. K univerzitě to bylo 500 m.

ahooj

6. ledna 2010 v 12:35 | Ailiyah
tak zápočet z tvůrčího psaní mám, tělo a duše ve středověku taky, šest bodíků na kontě... :-ú mám radost