Leden 2009

info...

27. ledna 2009 v 15:08 | Ailiyah
Abyste věděli, co teď píšu, tak je to literární práce o romantismu jelikož se hlásím do Pardubic na vš - historicko-literární studia a hodlám je tím ohromit :-)
zatím mám napsaný tři stránky o bídnících. vypadá to perfektně.
SPISOVATELŮM ZDAR, Aníí

Hustě

17. ledna 2009 v 17:13 | Ailiyah |  Básně
Píseň slepce

Jeden den,
kdy svítilo slunce
i na mé okno.
Zpívám ve tmě a sním
- sním o barevném listí,
které padá okolo mne na zem
a lidé po něm šlapou.
Zpívám o touze,
která nemá slitování,
o touze spatřit.
Možná že mi nabídneš
pomoc
a budeš mi chvíli vyprávět
o červených jahodách.
Jenže pro mne nejsou
ani trochu červené.
Dopřej mi víc než lítost.
Neznáš mou úzkost
ze stále černých dní.
Zpívej se mnou o světě,
který má své barvy.
Vidím v něm stejně
víc, než ty.

Zvláštní...

16. ledna 2009 v 14:16 | Ailiyah |  Básně
Báseň pro kluka v černý mikině

Stál jsi tam a měl jsi černou mikinu.
Stál jsi tam, jako létavice
jako strom bez kořenů
jako anděl bez křídel.

Mikinu s metalovou kapelou.
Černý hábit jako noc,
jako bezesná noc,
po které nepřichází ráno.

Stál jsi tam
a nečekal jsi tam na mne,
ačkoli po tom začínám toužit.

Ano,
toužím po tom jako
pták po křídlech.
Ale já
se k nebi nevznesu...

Dvě malý bančičky

16. ledna 2009 v 14:01 | Ailiyah |  Básně
Requiem za moji lásku
I.
Marná je touha po tvém náručí.
Říct ti to z očí do očí
jak velká naše láska byla
div nás oba nezabila.

II.
Když otevřu oči,
nejsi tu se mnou.
Radši je mám zavřené.
To přicházíš tiše
do mé snové říše.

Báseň č. 1

7. ledna 2009 v 16:55 | Ailiyah |  Básně
Báseň č. 1

Asi o tobě napíšu báseň.
Ale proč bych měla psát o tvých očích, když se na mě nedívají?
Poslouchej moje slova, budu je šeptat do ticha.

I.
Nocí prosakuje den.
Je mokré ráno
déšť stírá slzy za oknem
a vidím tě jít v dálce
Otoč se!

II.
Nevnímáš.
To jsem jiná, že jsi mě chtěl
a nechceš?
Nechceš mou touhu
a abys věděl,
je to tvoje chyba.
Mohls mít ženu a pět dětí
a místo toho
máš prázdné ruce.

III.
To ti je jedno,
že mi z tebe hrabe?
Po večerech ti povídám
své sny
a svírám dlaň,
tak, jako by v ní byla ta tvoje.
Vlastně už jsem daleko
od tebe

IV.
A komu teď mám říkat miláčku!!!
Čí ústa mám líbat,
když tu nejsi?
Zapomeneš na mě,
anebo ti občas zaklepu na srdce?
Nevím a už se mi nechce plakat

V.
Život je jako rám,
do kterého patří obraz.
Chybíš v něm.
Nemyslíš, že by ses mohl
ještě
vrátit?

VI.
Venku je zima
a uvnitř zamrzá moje srdíčko.
Možná jsem za to všechno ráda.
Umožnil jsi mi milovat
a to není málo.
Tak dík.

VII.
Přemýšlím proč
a přitom nechci znát důvod.
Mohl by mě porazit.
Copak nevíš, že z nešťastný lásky
se dá zešílet?

VIII.
Jsi pro mě někým
takřka dokonalým
moje láska si z tebe
udělala jakousi
zlatou sochu, která nemá chybu.
Ovšem pod tím zlatem
se skrýváš ty.
Teď už vážně nevím,
kým jsi.

IX.
A přesto to má smysl.
Ale příjemný to není
BOLÍ TO!!!
Věřím, že všechno
má svůj účel.
Jdu vstříc utrpení.

X.
Co bych dala
za jediný tvůj úsměv.
Přesto vím, že teď
nesmím být s tebou.
Možná jednou,
až tohle všechno přestane,
budeme zase přátelé.
I když vím,
že se mi stále
zatraceně líbíš.


XI.
Je to věčná cesta.
Od jedné lásky k druhé.
Chtěla bych zažít tu poslední.
Dát někomu svý srdce.
Mohls to být ty.
Ale ty jsi nechtěl.

XII.
Končím.
A zdravím tvoje vlásky
i tvý duhový oči.
Měj se
a vzpomínej víc
na ty krásný chvíle.