Duben 2008

Taková smutná báseň

22. dubna 2008 v 16:51 | Ailiyah
Slyš moje jméno.
Křičím k tobě z hlubin
A toužím po jediném dni.
Daruj mi jediný den
S tebou.
Tvou tvář mi smazal čas.
Těžko se mi píše
A slzy už jsem vyplakala
Proč?
Proč že musím toužit po tobě?
Snad, že nikdy nebudeš číst
Tyto řádky
A snad, že se mi nevrátíš.
Zavolám tě k sobě,
Jenže ty nepřijdeš.

mno...

21. dubna 2008 v 18:18 | Ailiyah

Hora

Trčí vzhůru jako socha,
V oblacích se ztrácí
Moje hora. Zírám na ni
Upřeným pohleden
A ztrácím se ve svých myšlenkách.
Je mi trochu smutno,
Tak si sladím život smíchem.
Trčím si doma
A ztrácím se v sobě
Jako moje hora.
Myšlenky letí vesmírem
A s láskou je posílám
Na měsíc.
Je mi teplo,
I když je venku zima.
Hřeje mě láska v duši
A mikina na těle.
V hoře mojí,
Spousta rytířů spí,
Ale nedočkají se draka,
Aby ho mohli zabít
A vysvobodit princezny.
To jen v pohádkách.

info

18. dubna 2008 v 10:38 | Ailiyah
Tak rozepisuju novou knížku, ještě nevím jméno... Nechte se překvapit, brzo dodělám první kapitolu

bančička

16. dubna 2008 v 8:24 | Ailiyah |  Básně

stromy

V jarní zahradě stromy sedí
okolo stromů tají ledy
okolo stromů víly chodí
snad si úhonu nepřivodí
jaro je objímá paží zraněnou
blesky letí temnou oblohou
neví to nikdo, čí že vinou
se zde sladké tóny linou
stromy dýchají vzduch a trávu
sopky si chrlí svoji lávu
nestojí o lidskou slávu
ten, kdo si skloní svou hlavu
v Bohu je naše útočiště...

6.báseň

5. dubna 2008 v 15:42 | Ailiyah |  Básně
NÁLADA Č. 1 27.3.08
I.
Dnešní noc bude krutá
A poškrábe ti oči,
Stejně ti lezou bolestí z důlků
A asi brzy ztratíš
Schopnost vidět.
II.
Teplo, které z tebe proudí
Uzdravuje mou duši.
Každým dnem
Je mi hůř,
Až se to zlomí,
Bude zas dobře.
Poškrábej mě na zádech
A polap můj poslední dech
Do svých křídel.
III.
Pořád jsi stejná,
Stokrát ohraná píseň
Nebo použitý toaletní papír.
Bože,
Jak dlouho?
Jak dlouho?
Budu přítomná
U narození věčnosti?
IV.
Světlo, ze kterého
Mě proudí život do žil.
Infuze sladkých slov,
Rozpuštěný koncentrát lásky.
Můj pobyt na této
"klinice"
už se chýlí ke konci.
Přijď si pro mě.
Návštěvy jsou od jedné do sedmi.
V.
Bolí mě oči,
Protože píšu jak šílená.
Snědla jsem móc moc
Bonbónků
A je mi blbě.
Ach jo.
Vkládám do svých slov něhu
A snažím se lítat při zemi.
Kvůli tobě.
Miláčku.
VI.
Pomalu se rozpouštím
V slzách krokodýlka z televizních novin,
Nojo, Nova.
Nemá to cenu ptát se proč.
Hloupé otázky mi nějak
Nesedí.
A vůbec, jeď rychle,
Chci už být doma.
VII.
Prakticky to nejde.
Zapomenout na tebe.
Pobíháš mi hlavou
A polehoučku mě napadá,
Že tě asi
Pšt!!!
Miluju.
VIII.
Desetitisíce kluků
Hezkejch, milejch, z Hradce,
Ale nejlepší jsi ty.
Tak ti to říkám na rovinu.
A nesměj se mi
Jsem trochu dětská
A naivní.
A vadí to snad někomu?
IX.
Automaticky
Večer sedám ke svým papírům
A píšu až do aleluja.
Odepiš mi,
Budu ti vděčná.
Jsi milej a hodnej kluk.
Ráda bych s tebou
Strávila celej život,
Ale kdo ví?
X.
Tak to končí.
Nálada vyšuměla.
Vyžvaním všechna tajemství
A pak mi sedneš na lep.
Nedělám si srandu,
Fakt jsem hrozná mrcha.
XI.
Krásko, utíkáš pohledem.
Tak konečně.
Našla jsem svoji nejhezčí náladu.
Netrap mě
A následuj mé kroky.
Život je spleť cest
A každá někam vede.
S klidem ti otvírám své srdce
A odcházím domů.
XII.
Svou poslední vzpomínku
Věnuju tobě, lásko moje.
Vyspi se do růžova,
A nezapomeň,
Že jsem s tebou.

5.báseň

5. dubna 2008 v 15:41 | Ailiyah |  Básně
O KOČIČCE 26.3.08
I.
Utekla mi zadním vchodem
Nebo světlíkem?
Nebo snad dírou v pavučině,
Kočičko?
Víš, že jsem tě měla ráda
Málem jak sama sebe?
II.
Dala jsem ti ve svém srdci
Tisíc jmen,
Co popisovaly tvůj kožíšek.
Pláču.
A abys to věděla,
Rozplakala mě reklama na whiskas.
III.
Dobře znáš metody, kterými se
Ničí srdce.
Utekla z mého života dvakrát.
A to se nevyplatí.
Venku se smráká
A dočista mizíš mi
Před očima.
IV.
Nedělej si ze mě srandu.
Pláču načerno.
Chytí mě a budu muset
Platit za svůj pláč,
Který mě veze k tobě.
Vzpomínky mi nevymažeš,
Zlá a krutá
A krásná kočičko.
Koťátko,
Které mi poškrábalo duši.
V.
Venku je zima,
Svět se schovává
A moje touhy letí vesmírem.
Chtěla jsem vždycky mít kočku.
No nic, no.
Mám aspoň to morče.
VI.
Bolí mě hlava z lidských řečí.
Až tě zaslechnu mňoukat
Tak tence
(jako nanovlákno)
uvěřím, že jsi tady se mnou.
Zatím se živím klamnou nadějí,
Že přijdeš.
Bláhová jsem,
Dávno už tě přejely něčí kola
(kamionů).
VII.
Je mi úzko
A píšu ti, aby se neřeklo.
Vrať se ke mně, kočičko.
Na kabátě mi zbyl chlup
Z tvého hebkého kožíšku.
Nevrátíš se mi, vím to.
Ale stále si mi chce věřit,
Že se někde schováváš.
Dej mi vědět,
Až budeš chtít najít.
VIII.
Nechám si zdát
O tom, že ses vrátila.
Oči ti svítily
A mělas hlad.
Nelinko…
IX.
Detailně vám popíšu,
Jaké měla oči.
Takové do modra,
Byla mouratá
A nečistokrevná.
Byl to mazlíček.
Prostě moje Nelinka.
Nikdo neví,
Kam zmizela.
X.
Jsi to ty?
V průhledném kočičím kožichu
Jdeš zahradou mé duše
A já tě znovu vidím,
Jak chceš lapit mé vlasy
Do svých drobných tlapek.
Miluju tě,
Malá a vznešená kočičko.
XI.
Vzduch voní jarem
A asi línáš.
Kdoví, proč jsi zmizela
A proč se nechceš vrátit.
Co se s tebou stalo,
Kočičko?
Nevím, tiše tu stojím
A srdce usychá.
XII.
Mé poslední pozdravy
Patří Nelince.
Sbohem,
Odcházím a nevrátím se.
Tak, jako Ty.
Nepřej si mě,
Jestli se fakt nevrátíš.

4.báseň

5. dubna 2008 v 15:40 | Ailiyah
NEŽ MĚ NAJDEŠ… 25.3.08
I.
Než mě najdeš mezi slovy
Než si najdu kluky nový
Pohlaď mě po tváři
Co s úsměvem zazáří.
Láska silná jako smrt sama,
Jsem tu jen se svýma snama.
II.
Lásko! Potřebuju tě, vím to,
Nic už mi nezabrání
Pohladit tě, políbit tě jen tak,
Z lásky a z rozmaru.
Hráz se protrhla a já s ní
Pluju do cizích zemí.
Najdi mě. Neutekla jsem.
Nebo spíš nechtěla jsem utéct.
III.
Hořké ráno
a prášek co jsem si schválně
nechala rozpustit na jazyku,
abych dočista cítila
tu hořkost dnešního dne.
K čemu jsou tyhle večerní nálady?
Nevím, ale dál a dál píšu.
IV.
Cestou k tobě jsem poztrácela
Všechny své dnešní sny.
Napůl oblečená u otevřeného okna
Dýchám ranní smog.
Najdi mě dřív, než tu nebudu.
V.
Nevím, jestli tomu porozumíš.
Volám své SOS do tmy
A nikdo
NIKDO
Mě neslyší.
Pláču si své slzy až do ochraptění.
Tak dlouho jsem zpívala,
Až mě bolí krk
A pot z mé tváře nestírej.
Unavená tou námahou
odcházím.
VI.
Nespleteš si mě se zvířetem?
Po dnešním řevu?
Jsem divoká jako horská řeka.
Jsem oblakem prachu.
Toho střelného.
Jsem jarní tísní z léta.
Jsem useknutým palcem
Z nešikovnosti.
Jsem poslední kapka krve
Šípkové Růženky.
Jsem poslední tečkou za slovy.
VII.
Propadám se do tmy
A svůj chléb vedlejší
si šetřím na neděli.
Vyhladovělá po tvých polibcích
Chci cítit teplo tvého těla
A nedivím se, že mě nestíháš.
Já si už taky nestačím.
Jdu moc rychle.
VIII. Světlem proudíme
Oba dva. Ale tys mě ještě
nenašel.
Nenašel jsi mé slzy.
Píšu si pro tebe básně,
Které stejně nikdy nepřečteš.
Ach jo. Proč tyhle pohádky
Tak špatně končí?
IX.
Nalíčím se s přesností
Našeho učitele matematiky.
Protože láska prochází žaludkem,
Uvařím ti asi guláš.
A pak už se jen obléknu
Do noční košilky
A budu čekat tvůj příchod.
X.
Kde jsi se zase zpozdil?
Zabloudil jsi v lesní mlze?
Venku je jasno.
Můžu ti já vůbec věřit?
Za chvíli se asi fakt
probudím
a zjistím,
že ses mi zdál.
XI.
Jak dlouho budu čekat?
Chci být v tvém náručí
A nebesky se mít.
Místo toho tu trčím,
Uzamčená jak ve skříni
A úplně hotová z toho,
Že žiju.
XII.
Z ranního snu
se probouzím unavená.
Je mi teplo u duše.
Cítím, že jsi u mě.
Hladíš mě po tváři
A já pomalu zjišťuju, že z některých snů se neprobouzí.

3.báseň

5. dubna 2008 v 15:39 | Ailiyah |  Básně
ČISTEJ PLÁČ 22.3.08
I.
Tak otři svý slzy
Je na ně brzy
To je vše co zbylo
Karle Hynku, Mílo…
Mami já se zase rozbrečela!!!
II.
Stírám z tváře
I z polštáře
Slzy mrzí
Chlape drzý
Vnímáš můj chlad
(vytažená z lednice)
III.
Proč se mi zase chce plakat
Je to jak slepice že musí kvokat
A vlahým zimním jarem pod večerem
Končíme že lámeme papír perem
A smutný kraj kde nechce svítat
A smutní lidé co neumí lítat
Svlékni své slzy z očí
Pak do tmy brzy skočí
IV.
Taky bys mi mohl napsat.
Lásko moje to jsi nechtěl zaspat?
Večerní podvečery co mou duši drtí
Skládají verše pro mé neúmrtí
A se smrtí přichází si pro jediné nadechnutí
V.
Dnes už mi neutečeš lásko zbyl jsi sám
Utíkej včera dnes nočním tmám
Utíkej dveřmi oknem světlíkem
Posvítím si na tebe už asi perlíkem
Uhryzni kousek této temnoty
Až půjdeš ven tak nezapomeň na boty
A oblékni si čistý teplý šat
Dnes v noci bude silný vítr vát
Mou figurou dostaneš šach mat
VI.
Otevři už oči z pláče potemněly
Cos to zase snědl snad ne zelí?
Trapné pokusy o vtip a trocha smíchu
Ztrácím se v ohlušujícím tichu
VII.
Do noci zaburácel hrom a blesk si blesknul
Jako tenkrát do našeho stromu si třesknul
Zablýská nočním nebem do rána
To už budeš holka drápy odraná
Bouří svítá tiché ráno
Neříkej ne, neříkej ano
Vstupuješ do snu, nejsi rváč
V tvých slzách cítím čistej pláč
VIII.
Zaspi těžký sen a vzbuď se brzy
Nebo budu plakat hořký slzy
Vstaň a probuď moje nahé tělo
Aby už více tmy nevidělo
IX.
Přišel sis pro radu nebo pro lásku?
Víš, že to jde jak po provázku?
Dech těžký rudým vínem
Probouzíš se mým splínem
Noc která nikdy neskončí
Noc plná cizích náhončí
A k tomu tvoje drzé námitky.
Tak nechoď mi pak pro kytky.
Víš, že nemám ráda tyhle řeči.
Nestůj mi tady, zmítám se v křeči
A s dovolením beru si zpět své sny
Nepomohly noci, snad pomohou dny
X.
Rudé vlasy jak od kolotočů, krásko
A úsměv víly, která říká: "Lásko."
Konec temnoty a rozbřesk nad ránem
Stojíš v bílé košili před pole lánem
Přemýšlíš nad slovy co v knihách stojí
Chodíš sem často do jeskyň a slují
Kde draci spí a princové číhají na ráno
Snad že jim princezna řekla své ano
XI.
Studem se ti zabarvily tváře do ruda.
Černý pláč je jako vilný pobuda
Chodím se procházet do tvých snů
Vykouzlit barvy do šedých dnů
Oranžové mraky a zelené jahody
Negativně vnímané japonské pagody
A trochu červeně žlutých tulipánů
Neví to dámy, zeptáme se pánů
Jak že se chodí do ticha
Proč zpěv před ránem utichá
Proč ptáci zpívají po půlnoci
Proč že jsem smutná v noci
XII.
Vzbouřené moře a pohled ledové krásky
Omílá břehy z kamenů na oblázky
A předivnou mocí stal se zázrak
Bože můj, já žiju.

2. báseň

5. dubna 2008 v 15:39 | Ailiyah |  Básně
ROZLETY 21.3.08
I.
Kroužíš okolo
A přistáváš v mých snech.
Když se k ránu
Slunce schovává za mořem,
Přicházíš kroky anděla
Do mých nejtajnějších snů.
Nechci se probudit.
II.
Vznáším se
Trošku nad zemí
Běžím, chci chytit za šos
Tvoji duši
Neutíkej mi prosím
Lásko
III.
S trochou něhy
Ukládám do postele
Všechny své panenky,
Spletl ses!
Nejsem dospělá ač mi je
Sladkých osmnáct let.
K ránu přestáváš věřit,
Že existuju.
Zmítám se v povětří
A čekám na tvůj přílet.
IV.
Romanticky a vášnivě
Jsem se podívala
Do tvých očí.
Vypadáš jako anděl.
Dnes jsi se svými polibky
Roztrousil svoji lásku
Po mém těle.
Jediné místo nezůstalo
Netknuté tou radostí,
Že smím být s tebou.
V.
Chystej si křídla, poletíme.
S nadhledem kontroluješ situaci
Tenhle let skončí dobře.
Padák už se nadouvá.
Trochu se bojím, ale vím,
Že tvá křídla mě ponesou
Cestou dolů.
Láska rodí novou lásku.
Tak zůstaň chvíli se mnou
A uvidíš, že to půjde.
Chtěla jsem ti před odletem říct,
Že tě mám ráda.
VI.
Svět shora vypadá jinak
V polích jsou vidět
Různé obrazce, ale já vidím
Stejně jenom srdíčka.
Promiň mi tu romantiku,
Schovávám se za svými slovy
A vlasy mi zakryly tvář.
Točím se ve vzdušných vírech,
A čekám, že třeba přiletíš.
A třeba ne.
VII.
Bolí už mě srdce z té lásky k tobě
Nesu s sebou tíhu světa
A ledaskdo se mi vysmál:
"Dítě! Jsi příliš nezkušená!"
Co?
Moje přítelkyně se bude vdávat!
Nemám snad i já právo na
Lásku?
VIII.
Z tisíců jiných
Vybral sis mě
Nebo spíš já tebe
To já ti dala první polibek
A tys mě za to naučil létat.
Srdcem.
IX.
Modravou oblohou
Plujeme, ruku v ruce.
Nechci nikdy spadnout dolů.
Líbí se mi tvé úsměvy.
Máš totiž tak čistou duši,
Že i smítko prachu
Zde působí jako skvrna
(zde je vidět znečištění mozku
reklamami na vanish).
A tvoje oči mě zhypnotizovaly.
Jsi nepopsatelný člověk plný
Lásky a štěstí co dozrává
Jak jarní třešně.
X.
Posíláš mě spát,
Ale já lezu na římsu okna
A létám noční Prahou.
Spíš a s mým příletem
Ze spánku cosi zamumláš
A já si lehnu tiše vedle tebe.
S nočními splíny se nebojuje lehce.
Ale já už našla zbraň.
Tou zbraní jsi ty
A tvoje srdce,
Které umí hojit rány.
XI.
Horko těžko se mi vstává
V zimě z vyhřáté postele.
Něco na mě asi leze.
Naučil jsi mě létat.
A za to se platí srdcem.
Neboj se mých očí,
Jsem trochu divoká,
Ale mám v sobě i něhu.
XII.
Držíš mou ruku
A víš, že se oba třeseme.
A víme, že to není zimou.
Někdy je první let
Tím posledním.
Ale já si vybrala tebe.
Jiného nechci a třeba
Se to změní.
Mě už to nezajímá.
Ale ty umíš létat
Jako ten nejkrásnější anděl
Z nejkrásnějších andělů.

dlooouhá báseň

5. dubna 2008 v 15:37 | Ailiyah |  Básně
O LESNÍ VÍLE 19.3.08
I.
Dnes ti neprodám svý sny
Stojí více než tisíc slz
Pláču moře a asi že se chci
V něm utopit
Člověk by se tady zcvokl
Z toho že je v blázinci
A chvíle smíchu draze vykoupené
Krví lesní víly.
II.
Asi mám z toho pláče
Zarudlé oči a musela jsem
Použít kapesník
Zahodit ho do koše
A už nezlob schovej se do peřin
Vílo! Máš těžký osud
Šlape ti na paty
III.
Nechce se mi ptát se tě
Proč tvý srdce pláče.
Už zas?
Jsi mi tím protivná
Nesnesu už ten pláč.
Kde máš svého prince?
Bloudí lesem
A nenachází tvé stopy,
Je to tím,
Že tak lehce šlapeš travou
A mechem,
Že se ani stéblo nepoláme.
Najde tě snad jen
Po tvé lehké vůni
IV.
Opustila jsi dávno
Své přátele, své lesní víly
Jsi daleko na poušti,
Kam tě zanesl vítr.
Rty ti vysychají samotou
A oči vysychají tím teplem
Žár tvého srdce ti spaluje
Tělo, duši i ducha.
V.
Vílo!
Chci cítit na tváři tvé dlouhé
Světlé vlasy plné krásy
Chci cítit tvoji jemnou vůni
A tvůj princ tě chce
Vysvobodit ze zakletí.
Počkej si na něj po setmění,
Až zahřmí poprvé,
Přijde.
VI.
Máš těžkou duši plnou hříchů
A přece chodíš nalehko
Dotýkáš se svého prince
Jen letmo a tvé polibky jsou sladké
Tak jste se našli.
Tiše a v objetí tu stojíte
A svět o vás neví jako vy
Nevíte o světě
VII.
Vílo, teď už se na tebe
Lépe dívá
Nemáš oči zkalené slzami.
Vezmu si brýle, abych tě
V trávě mezi smrky spatřila
Jsi drobná víla,
Víla vyfouknutá z bublifuku
VIII.
Točíš se okolo stromů
Tančíš a okolo se všichni
Dívají plni údivu.
Žasnou pohledem
Na vílu, která tančí z lásky.
Beze studu,
Tak trochu jen v noční košilce
Tančíš a jsi plná snů.
IX.
Držíš mou dlaň
A povídáš mi o svém trápení
Krásná vílo, ryješ do mého srdce
Obrazec plný utrpení.
Tvé touhy
Jsou mimo tento svět.
Budeš muset dlouho čekat,
Než se dostatečně
Vyzvrací zlo
A zbyde jen dobro.
V téhle pohádce
Jde o život.
A o smrt.
X.
Jsi plná tajemství
A tvé oči nepozbyly nic
Ze své krásy za ta staletí.
Stále čekáš
A princ jednou přijde.
Posadí si tě na dlaň
A ty vzlétneš jako motýl
Do jeho náruče
Zas nabudeš velikosti člověka,
Ale zatím jsi pořád malá,
Malinká ubohá víla.
XI.
Nemám už ti co řící.
Dívám se do tvých očí,
Které jsou jako studna
- plné slzí.
Zase mi pláčeš na rameni.
Co ti mám na to říct, vílo?
Jsi smutná, tak se vyplač.
Vím, odkud pramení tvá bolest.
XII.
Zavírám tiše
Dveře lesa,
Ale ty to stejně víš, že odcházím.
Nikdy už k tobě nepřijdu.
Prosím tě jen,
Abys kvůli mně neplakala,
To by se svět utopil.
Možná, že jsem byla jediná tvá přítelkyně.
Čekej na prince.
Až zemřeš,
Tak to bude stejně všechno
Ukryto v mechu tvého dechu.
Nashledanou.