Leden 2008

blééé

14. ledna 2008 v 17:03 | Ailiyah
nastupuju do fn hk kvůli psychóze....
ahoj

čas katedrál

14. ledna 2008 v 7:04 | Ailiyah |  Próza
Sny nemají žádná pravidla. V mém snu se přeneseme ke katedrále Sv. Panny Barbory, kde se odehraje romantický příběh dvou duší. Hlavní postavy jsou Ailiyah a Ville, dva lidé, kteří se jednoho dne zázračně setkají. Do příběhu zasahují andělé a mocnosti. Ať žije láska!
Ailiyah seděla na okraji postele a plakala. V ruce držela jeho fotku. Milovala ho, ale on ji ne. Neznal ji a nezajímala ho. Její anděl strážný ji uložil ke spánku, aniž by o tom věděla. Aili totiž nevěřila na anděly, zatím. Pro ni existoval pouze on. Ville. Krásné jméno, krásná duše, krásné tělo, krásné písně. Klišé, že? Zdá se to být jako ohraná písnička.
Jednoho dne se Aili vypravila na výlet do Kutné Hory. Nevěděla, že půjdou do chrámu. Kdž se probudila v autobuse, nevěděla, že tam byla přenesena andělem. Světlo svítilo na chrám. Vitráže se leskly a okolo byl jemný písek. ailiyah vkročila do chrámu, nevěděla, že tam byl zájezd. Najednou se před ní objevil záhadný muž. Poznala ho, byl to Ville. Na něco se jí ptal anglicky a ona mu poradila, ať se nejdřív podívá na chrám. Ville poznamenal, že tady nemá co dělat, že za dvě hodiny koncertuje v Berlíně.
Ville nastoupil do autobusu a povídal si s Aili. Za chvíli oba odjeli do Prahy. Na letišti stálo letadlo, ale Aili přemlouvala Villeho, ať zůstane, že koncert stejně nestihl. Jeho kámoši věděli, že je pryč, protože mu volali. Ville se zadíval na odlétající letadlo a usmál se. Zůstal. Možná, že jenom kvůli té dívce, která se na něj dívala roztomilýma modrýma očima. Nevěděl, proč to dělá, ale vzal ji za ruku a poděkoval jí za všechno. Ailiyah se smutně pousmála, věděla, že dlouho tu nezůstanou.
V tu chvíli byli oba přeneseni na opuštěný ostrov. Moře zrovna kvetlo a tak si oba sedli pod palmu. Bylo teplo, proto si Ville svlékl košili. Všiml si, že Aili sebou trhla. "Proč na mě tak zíráš," zeptal se udiveně. "No, máš hezký tetování na ruce," zatloukala Aili. "Mám taky tetování tady," ukázal na podbřišek. Aili se rozesmála a oba se začali chechtat. Ville zjistil, že nemají co jíst, pohladil si břicho a řekl, že asi zhubne. Aili odpověděla, že budou muset najít jídlo. Ostrov byl liduprázdný.
"A ty se doopravdy jmenuješ Ville Valo?" "Neřeknu." "Kde ses naučil česky?" "Cože? Jé, nojo... Párkrát jsem byl v Praze a něco jsem se naučil jen tak, ze srandy. Nevěříš?" "Hele, viděl jsi někdy anděla?" "Jo. Ty jsi anděl." "Tak to kecáš." "Ale já to myslím vážně. Jsi totiž moc hezká." "Ty jsi náhodou hezčí." "No... To už jen chybí, aby jsme se políbili, ne?" "Je to trapný. Ty jsi trapnej a já taky." "Ale to už se nedá poslouchat. Budeme radši mlčet."
Zapadalo slunce. Ville ležel vedle Aili a držel ji za ruku. Bylo to krásné, asi, jako to slunce. Ještě svíčky tu chyběly. Ale stačilo se dívat na hořící slunce. Najednou Ville zašeptal Aili, že zná její jméno. Měl pravdu. Řekl mu to jeho anděl. Jmenovala se stejně, jako já. Nechápala, proč mu ještě neřekla, že ho miluje. Ville jí pošeptal, že je mu s ní dobře. Aili se zavrtěla a sevřela pevně jeho ruku. On se k ní přitulil a řekl jí, že by byl rád zase u chrámu. Pohladil ji po vlasech a ona mu vtiskla na tvář polibek. Usmál se.
Nezbývalo nic jiného než si dát dobrou noc. Usnuli vedle sebe v objetí, sami napospas živlům. Probudili se ve Francii v hotelu u katedrály Notre Dame. Oknem viděli do vitráží chrámu. Potíž byla v tom, že oba leželi na manželské posteli. Aili se lekla. Ville měl na sobě jen pyžamo a tak se oblékl. Aili si lehla a on k ní. Zvon odbil druhou hodinu v noci a Aili se podívala Villemu do očí. Pak ji políbil.
"Proč to dělám, nemůžu ji milovat," myslel si Ville. Ale pokračoval, až se od něj odtrhla. "Proč mě líbáš, miluješ mě?" "Asi... Nejspíš jsem tě našel, lásko." "Já tě miluju, i když jsem jen obyčejná holka. Chtěla bych si tě vzít..." "Proč ne," usmál se Ville. "Kdy? Zítra," "Ne, dnes." Přišli ke dveřím, ale vyšli do obřadní síně. On měl kvádro, ona svatební šaty a držela v ruce kytici rudých růží. Svatebčané včetně rodin byli šťastní. Když byli oddáni, dali si první manželský polibek. Všichni fotili a pak odešli na hostinu, která probíhala v parku v Paříži.
Po hostině šli na procházku parkem. Sedli si na lavičku a tiše si povídali. Po chvíli se objevili na louce. Byla noc a Aili byla zima. Ville ji zahřál a tak tam vedle sebe usnuli. Bylo to krásné, ale oba na sebe tuto noc málem ani nesáhli, protože to bylo příliš brzy. Ráno se probudili na louce a vedle nich stál anděl. Dotkli se ho a on zmizel. Andělé existují.
Oba se pomodlili a povídali si. Svítalo a byla zima. Pak se oba ocitli v Antarktidě. Byla šílená zima. Jejich kožichy a čepice byly naštěstí teplé. Proháněli se po zmrzlých sněhových pláních a sledovali tučňáky. Pak se svalili do sněhu, smáli se a pokřikovali na sebe, on finsky a ona česky. Bylo jim jedno, že tomu nerozumí. Vzal ji za ruku. Měla teplé rukavice, ale obličej ji studil. V tu chvíli se přenesli do Egypta k Cheopsově pyramidě. Horký písek lákal. Aili si do něj sedla a Ville těsně vedle ní. Dívali se na pyramidu a povídali si o starověkém Egyptě.
Byli oba unavení a tak vyčerpaně klesli do stínu fíkovníku. Vedle se objevil Lauri. Povídali si o všem možném a pak si spolu zazpívali. Lauri vzal Aili za ruku a podíval se jí do očí. Aili se mu vytrhla. "Ville je můj manžel. Sorry." "Ale to je podraz! Přece jsi měla ráda mě! Aili..." Lauri se rozplakal a Ville začal sprostě nadávat. "Neplač, Lauri. Neplač. To bude dobrý." "Já jsem tě chtěl, copak to nevíš?" "Ne, nevěděla jsem to a ani to nevím teď." "A já ti tolik věřil, lásko." "Není to tvoje láska," vykřikl Ville a z očí jakoby mu šlehaly plameny. "Jdu pryč," zavzlykal Lauri a Aili se rozplakala. Ville ji vzal do náruče a políbil ji na krk.
Proč to tak bolí? Ailiyah se dívala za Laurim, který usedavě plakal. Ville byl rozhozený, protože s Laurim vycházel až dosud dobře. Aili se naštvala a vrazila Villemu facku. Ville se chytl za tvár a poodstoupil. Teď už oba zuřili. Lauri to zpovzdálí sledoval. Přišel a začal se s Villem rvát. Když ho povalil do písku, odplivl si a odešel. Aili poklekla vedle svého manžela. Políbila ho a on vstal. Bolela ho tvář, ale všechno jí odpustil. "Lásko moje... Proč se to stalo?" "Nevím... Ale je mi z toho smutno, Ville."
Když se spolu vyspali, přenesli se do pokoje se svíčkami. Tam se najedli a připili si pohárem vína. Potom si lehli do velké postele a ona se přitiskla na jeho hruď. Cítila, jak mu tluče srdce. Políbila ho a on ji objal těsněji. Byla to krásná noc. Ráno se probrali a zjistlili, že to byl sen. Přišel k nim Lauri, oba je objal a potom vyrazili na koncert. Lauri s Villem zpívali Bittersweet. Vypadali jako dva andělé. Aili zjistila, že Lauri ji miluje.
Lauri přišel k Aili a políbil ji. Ona mu utíkala, ale dohonil ji a přitiskl ji k sobě, vášnivě ji líbal a Aili se utápěla v jeho dotecích z hvězd. Ville přišel a rozplakal se. "To nesmíš, Lauri!!!" "Vzala sis mě!!!" "Ne..." Lauri strčil Ailiyah do auta a odjeli. Ville si rval vlasy. Lauri Aili přivázal šátkem k posteli a dal jí najíst. Jedla z jeho ruky. Miluju tě, pomyslel si a odvázal ji. Slíbila mu, že zůstane.
Lauri ji objal a začal plakat. Jejich slzy se mísily a zmáčely polštář. "Aili, miluju tě. Proto jsem to udělal. Jak sis ho mohla vzít?" "Byl to sen. Nikoho jsem si nevzala." "A když tě požádám o ruku, odmítneš mě?" "Neodmítnu." "Pojď." Přenesli se do stejné síně. Měli svatební šaty a když se políbili, šli rovnou do ložnice. "Teď jsi moje žena." "Já vím." Oba vlezli do teplé postele.
ville stál opilý na okraji propasti, když uslyšel výkřik. Lauri ho chytil za ruce a přitáhl ho k sobě. "Kvůli mé ženě se nezabiješ. Nedovolím to." Vytáhl ho ven a opodál stála Aili ve svateních šatech bílých jako sníh... Skelnýma očima se na ni díval opilý Ville, který objímal Lauriho. "Lauri, jsi hrdina," řekla Aili a objala oba muže. Ville se na ni podíval, zaklel a pak se usmál. "Přeju vám to. Ať jste spolu navěky. Ale má vás oba rád. Moc. Aili víc..." "Jo... Dík za vše, andílku." Ville se přenesl domů.
Lauri Johannes Ilonen vzal Aili kolem pasu a zašeptal jí:
A ty tomu všemu věříš???

Džuch... zase zamilovaný kecy

8. ledna 2008 v 9:11 | Ailiyah |  Básně
JSEM TO JÁ
Neboj se mě.
Jsem to zase já,
a znovu se pokusím
dotknout se svými rty
těch tvých.
Protože vím, že
to stojí za to.
Kdo jednou ochutná ráj,
nespokojí se s peklem.
Miláčku.
Chci, abys to věděl,
že jsi mi zamotal hlavu
a že jsem kvůli tobě nespala...
A taky mě bolí srdce,
když myslím na polibky,
které jsou tak něžné,
jako andělé.