Prosinec 2007

pst

13. prosince 2007 v 7:13 | Ailiyah |  Próza
Předmluva:
Každý člověk má svůj velký nebo malý sen, který si touží splnit. A jelikož věřím, že co si kdo napíše, to se mu nějakým způsobem stane, píšu příběhy, které jsem si vysnila. Takže nečekejte žádný akční děj, zvraty, smutné konce a podobné zbytečnosti. Spíš se připravte na hloubkové sondy do duší hlavních hrdinů, kteří jsou povětšinou reální, i když prožívají nereálné věci... Užijte si atmosféru, nasládlou pachuť romantiky a samozřejmě si nejvíc užijte naprosto úchvatnou hlavní hrdinku, do které se promítá ta lepší, ale i něco z té horší stránky mé osobnosti...
Budete mít možná pocit, že v celém příběhu naprosto chybí realita, a bude to pravda. Ale proč nedat alespoň někdy volnost vší fantazii a nevymyslet si příběh o tom, jak by to bylo krásné, kdyby? Beze strachu, že se to do puntíku splní?
Všem, kdo to vydrží dočíst až do konce přeju, aby taky někdy zkusili napsat si svůj sen.
1.kapitola
Začátky bývají těžké, ale stojí to za to
Není sen jako sen, a když je tvým snem být slavná spisovatelka tak ti občas připadá, že se ti to nikdy nesplní. Ležíš sama večer v posteli a slyšíš jen kapky deště. Cítíš lehkou vůni noci a je ti smutno, protože všechno se někdy zdá marné. Vymyslíte všechno pro to, aby se to mohlo stát. Dívka, která právě usínala, už měla dokonce své umělecké jméno a jinak si ani neříkala. Prostě Ailiyah. Psala básně, příběhy, úvahy a někdy i písničky.
A tady začíná celý její příběh. V půl jedenácté večer se jí rozezvonil mobil. Rychle ho zvedla, protože si myslela, že je to něco důležitého. Volal jí Robin, ať zítra přijede, že bude první zkouška kapely. Aili mu řekla, že už má název. Budou se jmenovat Heavenize. Robinovi se to zdálo divný, ale souhlasil. Nakonec se domluvili, že okolo páté hodiny ji Robin vyzvedne na nádraží.
Aili se nechtělo vstávat, ale vzpomněla si, že dneska mají zkoušku. A tak poslušně přežila školu a už letěla na nádraží. Autobus už tam stál a tak jen zaplatila a sedla si. Venku pršelo a kapky stékaly po skle. Když přijela konečně na nádraží, Robin už tam čekal. "Měli jste zpoždění, ale to neva. Kluci už to připravujou. Máš tady doufám ty svý písničky..." Robin byl jindy zamlklý, nenápadný sedmnáctiletý kluk, ale teď mlel páté přes deváté. Bylo vidět, že je nadšenej. Aili odpovídala, pokud to stíhala a uvědomila se, že i ona se moc těší, až začnou konečně hrát.
Ve zkušebně bylo příjemně teplo. Všude se válely kabely. Aili se pozdravila s klukama, které neznala. Vysoký a milý Daniel, menší sympaťák, který si říkal Denny. A Robin, jasně. Aili se posadila k menšímu pianu v rohu a přehrála klukům všechny písničky. Kluci si přepsali akordy a začínalo se to rozjíždět. Nejdřív si zkusili Ailinu první písničku. Tu o andělech... Když to dohráli, fakt si oddechli, ale Aili byla silně nespokojená. Nebylo to ono, a tak zkoušeli až do večera, kdy musela domů.
Tímto stylem to pokračovalo pořád a věčné zkoušení, týden po týdnu... Zdálo se to být nekonečné. Až jednoho dne Daniel konečně přemluvil jednoho známého a měl se konat koncert v jednom místním klubu. Byli zkrátka předkapelou pro punkové Vorwaně. Ailiyah byla celá natěšená, ale zároveň se strašně bála. Už jednou s nějakou kapelou zpívala a dokonce i hrála na klávesy, a moc si to užila, jenže tohle byla opravdová kapela a moc jí na tom záleželo.
Po první písničce už se Aili přestala klepat a začala pořádně zpívat. Strašně se jí to líbilo a dost jim to šlo. Poslední píseň, Krev, byla strašně silná. Aili se v prostředku rozbrečela, posluchači skákali a šíleli... A pak to skončilo. Do zákulisí přišla partička trochu přiopilých kluků, kteří se dožadovali telefonního čísla Ailiny, ale ta je poslala pryč. Vyšlo to. Za vstupné dobrovolné si koupili sváču a přemýšleli, co dál.
Vedoucí klubu jim umožnil pár koncertů, tentokrát už vlastních a tak si založili internetové stránky, kde měli ke stažení pár mp3. Všechno se změnilo, když jednoho dne napsal Aili na mail nějaký člověk, že by mohli vydat desku.
Celá kapela Heavenize si sbalila věci do auta, které si Dan půjčil od rodičů a jeli do Prahy. Dvakrát zabloudili, ale nakonec se ocitli ve velké šedivé budově, kde je uvítal producent. Něco mlel a pak jim, řekl, že by je chtěl slyšet naživo. Kluci rozdělali kytary, bicí a aparaturu a přemluvili Aili, aby zahráli Krev. Když hráli, producent je zamračeně sledoval a pak jim řekl, že to bude nakonec docela dobrý. A tak to bylo.
Na jaře byla hotová deska. Jmenovalo se to Počítám s tebou. Nikdo ale nepočítal s tím, že se začne prodávat. Lidi, kteří chodili na koncerty, si koupili desku jako první. Samozřejmě všichni kámoši, příbuzní a známí Aili si cd koupili... Nakonec byl i producent spokojenej a jednoho krásného dne jim oznámil, že jedou na turné jako předkapela Divokýho Billa. Kluci se ironicky usmívali, Ailina byla šťastná, ve škole byly šílený absence, ale kapela Heavenize jela na turné.
Bylo to naprosto vyčerpávající, ale všichni si to užili, Divoký Billové byli sympatický a docela se spřátelili. Překvapením bylo, že i jinde v republice se našli fanoušci, kteří třeba o kapele uslyšeli od přátel nebo zabrousili na jejich stránky. Největším "šokem" byl transparent Heavenize v Hradci Králové. Aili myslela, že omdlí, když na něm uviděla své jméno. Byl to šílený pocit, vědět, že někdo, koho ty neznáš, zná i tvoje jméno.
První singly kapely běžely v rádiích a kapela pracovala na klipu k písničkám Andělé a Krev. Nakonec oboje natočili v jedné zapadlé vesnici. Bylo to strašně citový až romantický a Denny kroutil očima, ale mělo to úspěch. Klipy běhaly po youtube a producent si mnul ruce. Za turné dostali slušné peníze, Aili si za to koupila černé oblečení a kluci nějaké nové nástroje. Prostě se styděli koupit si něco drahého nebo výstředního... Necítili se v téhle pozici. Ale museli si zvykat, protože přišlo něco většího.
Když přijela do Prahy kapela Tokio Hotel, producent bojoval o to, aby mohla být předkapelou právě Heavenize. Nakonec se to opravdu povedlo, i když to nevypadalo, že by z toho byli všichni nadšeni. Aili pilovala angličtinu, hlavně kvůli sestře, která chtěla nějaké informace o Billovi. Nakonec, když Tokio Hotel přijeli, vypadali docela v pohodě. Aili hned padl do oka Georg a tak si po první zkoušce lámanou angličtinou popovídali. Nakonec to ustálilo na německo - anglickém hovoru, ale stejně to bylo super. Po koncertě si na sebe dali
e - mail a Georg jí dal svůj oblíbený pásek s obrovským stříbrným motýlem. Ailiyah ho nosila zásadně jen na koncerty, kterých stále přibývalo.
Nakonec si Tokio hotel tak oblíbili Aili a ostatní kluky, že je pozvali na turné po Evropě. Všem se z toho zatočila hlava, ale věděli, že tohle je šance, která nepřichází každý den. Georg byl hrozně fajn, o všechny se staral a nejvíc se točil okolo Ailiyah. Robin si toho všiml, ale nic neříkal. Přišlo mu to jenom hodně divné. Na turné oslavila Aili své devatenácté narozeniny. Georg jí dal nádherné černé šaty a jakoby nic se se všemi bavil. Aili to dojalo, ale nezmohla se na nic víc, než na "Thank you very much." Protože co je moc, to je moc.
Turné bylo super. Jednou hráli na obrovském festivalu v Londýně. Když měli volno, šla se Aili sama podívat na kapelu The Rasmus. Po koncertě si šla pro podpis a Lauri si jí všiml. "I saw you somewhere... What´s your name?" Ptal se a díval se jí přímo do očí. "Ailiyah." "Yes, Heavenize. I ´ve heard something. Very good, girl." Aili byla šokovaná, ale dav jí tlačil dál a tak se rozpačitě rozloučila. Myslela si, že asi omdlí.
Když to řekla Georgovi, překvapeně se na ni podíval. Aili se dozvěděla, že jejich první anglická písnička, The angel, běží na youtube a spoustu lidí vidělo i české klipy. Navíc to turné bylo vysílané v televizi. Ten den když Aili usínala, bolelo ji srdce. Věděla, že tohle je teprve začátek.

o bolesti a nemoci a srdci

3. prosince 2007 v 10:08 | Ailiyah |  Básně

Rány

Rány, co se nezahojí,
Zranění, zející do prázdnot srdce
Chtěl jsi více
Ale máš příliš málo síly
Na to jít dál.
Protože to bolí.
Zraněné zvířátko,
Které prosí o vodu,
Nebo o kus lásky?
Není snad srdce
Bezedné?
Bože můj,
Byly to tvoje rány,
Co zachránily celý svět.
Ale kdo zachrání moje srdce?
Tluče a bije do prázdna
A snad
I naprázdno.
Mučivá touha dotknout se
A být uzdravena.

o očích

3. prosince 2007 v 10:07 | Ailiyah |  Básně

Oči

Propálíš mě pohledem
A jsem okamžitě
ztracená.
Pod tvýma rukama
Taju jak led ve výhni,
Špatně se mi dýchá
A křičela bych.
Neříkej to nikomu,
Ale máš nádherné oči,
Do kterých se vejde
Celý vesmír.
Hvězdy jsou vůči nim
Jak bludičky, co nesvítí.
Hladová po tobě
Polykám svoje sny
A rozdrtíš ve mně ostych,
Napiš mi do srdce,
Že jsi můj a jen
Doufám,
Že nezmizíš jako ranní opar
Nad řekou.
Proč mě tak bolí srdce,
když v tichu
tvého dechu
slyším pláč?

drsnější... ale dobrý

3. prosince 2007 v 10:07 | Ailiyah |  Básně

Světlo

Venku už je světlo.
Tak vstávej,
Čeká tě tvá milá, tvoje
Nemocná dívka s divným
Pohledem
A duší, která žízní.
Asi je to podobné šibenici,
Nechce se ti vstát z teplé postele
A trápí tě pocity,
Že chceš vzdát i
Vlastní život
?
Ne, jdi…
Pospíchej dál.
Utíkej, než tě ta tíha dohoní,
Než ti nemoc zpřeráží lebku
A neptej se mě
Jak to končí.
Venku je ráno a
Slunce se pokouší
O světlo.
Hasne.
Sfouknu svíce,
A nepodváděj,
Je to hra o život.

zamilovaná kravinka

3. prosince 2007 v 10:06 | Ailiyah |  Básně

S tebou

Až půjdeš po římse
Po skalním převisu,
Budu držet tvoji ruku pevně.
Když se budeš topit
A na hladině uslyším tlouci tvé srdce,
Vytáhnu tě na břeh.
A kdybys přestal dýchat,
Můj dech
Bude tím tvým.
Svoje slzy ti daruju
Jako perly,
Jenom kvůli tobě nechci nikdy plakat.
Vidíš? Mám slzy v očích,
Netrap se,
Bude líp a třeba
Se v tom boji zraníš,
Obvážu tvé rány
A omyju je.
Stíny noci touží
Po moci svést tě do
Hlubin děsu,
Ale nenechám tě napospas.
Někoho neumím
Zabít pohledem.

ach och ech ych

3. prosince 2007 v 10:05 | Ailiyah |  Básně

O tobě

Když má někdo
oči jako dvě zářící svíce,
nemůže mě nechat jít bez povšimnutí.
A to jsi ty, ten,
Co vzal mi moje srdce,
Ten, co má pohled kotěte, co se učí lovit,
Já ti chci jen povědět,
Že má smysl milovat tvoje srdce,
Má smysl chodit s tebou ruku v ruce,
Že ráda slyším tvoje slova,
Že ti říkám zas a znova,
Že celý svět jsi pro mě ty.
A já tě prostě miluju.

ou jééé

3. prosince 2007 v 10:05 | Ailiyah |  Básně

Touha

Až se v noci probudíš
S touhou, která ti sevře tělo
A rozhoří se v tobě
Dávno mrtvé myšlenky,
Nezabíjej touhu.
Nejkrásnější je zemřít
Pro lásku a touhu po lásce.
A nenuť mě, abych byla jiná,
Dopředu to říkám…
Je škoda,
Že není život delší…
Snad se setkáme v nebi
A snad tam budou polibky.

love....

3. prosince 2007 v 10:04 | Ailiyah |  Básně

Dopis

Napíšu ti dopis.
Voňavý v obálce
Ti bude zářit ve tvém nočním smutku.
Zaplaší přízraky a vyexuje hrůzu.
Až budeš mít zyprexový nálady,
Nechoď ke mně pro rady.
Srdce zabolí, ale hlava
Je čistá.
Duše z popela, co ještě
Doutná.
Nezhášej oheň,
Který hoří snad i pro
Boha,
Ten tě bude střežit a věř,
Že pošle svoje anděly.

the next poetry

3. prosince 2007 v 10:04 | Ailiyah |  Básně

Smutek

Do srdce si zapíšu
Každý tvůj smutek,
Pij mě,
Jsem lék na smrt
Smrt duše.
Nic netušíš, spíš
S očima dokořán pozoruju,
Jak sníh dopadá na tvé srdce
A mění ho v chladný kus těla.
Unavená životem,
vlasy plné prachu
a popela,
zbytky tvé lásky co zbyly
na mých rtech
a příslib vánoční štědrosti,
sladká nevinnost,
skryta v květu, který
utržený utíká od života.
A o tom to je,
Že jednou ztratíš,
Poztrácíš korálky, navlečené s láskou,
Zapomeneš možná i na to,
že byla tu jedna, která tě chtěla,
ach, proč.
Nalomenou třtinu nedolomíš…
Zdálo se mi o otevřených dveřích,
Kterými se dalo jít dál.
Někdo se mi smál,
Že neprojdu časem
A ty, které jsem odkopla
Už nezavolám zpět.
Třepotání křídel a vůně svíčky,
Ozdoby a dárky všude,
Kam až dosáhne
Falešná dobrota.
Nečekej a sněz poslední cukroví
A nacpi se kaprem,
Znásilni vánoční pohodu
A zabij tu atmosféru,
Vykašli se na humor.
Utop se v smutku a pak se znovuzroď.
Třeba i lidé
se jednou naučí létat,
A třeba ne