Únor 2007

No comment

16. února 2007 v 16:25 | Ailiyah |  Básně

XXX

15:00 - na návěstí to máš
černé na bílém
?
Sedím nad tvou postelí
Dech tvůj tichý a tišší
15:05 Vlak zde jízdu končí

To už je trochu lepší...

14. února 2007 v 14:06 | Ailiyah |  Básně

Nepřestávej

Nepřestávej
vstávej
- venku tě čeká den plný slunce
země plná žížalek i krtků
a trávy s přízviskem Panny Marie
ne, já nevím, jak to myslím, ale
snad to všechno stále
nachází svůj smysl
snad ne jen v Té Hlučné Cestě
těch, co…
ne, já nevím, Pane můj, já nevím,
co je to za svět
vidím ho přes sklo brýlí a chybí mi v něm
snad jen ta pověstná
kapka rosy.

Nic mocka

13. února 2007 v 13:55 | Ailiyah |  Básně

Tvá tvář

Kamkoli se podívám,
Vidím tvou tvář.
- Že nevím, jak vypadá?
Zeptej se mých snů.
Vím přesně, jaká je
Je nejkrásnější na světě
Ať je jakákoli.
A je to i o tvé duši.

Další potrhlej lyrickej vejšplecht

13. února 2007 v 13:55 | Ailiyah |  Básně

Lásečko

Až ti bude smutno,
Pohladím tě po tváři,
Lásečko.
Tak proč je smutno mně?
Hudba zní trhaně
Lásečko.
TO SLOVO …
Miluju a toho se nezbavím.

Noční báseň

9. února 2007 v 12:14 | Ailiyah |  Básně

Děti

Děti umírají v noci
Za tichého pláče skřítků
(a ví o tom jen ovečka)

Zprávičky

7. února 2007 v 16:50 | Ailiyah
Jak již všichni ví, přijede mi miláššek, navíc "pilně" studuju a taky sosám literaturu, tak mi omluvte dočasnou přestávku v literární tvorbě... Až to přijde, tak to přijde, znáte to. Brzo sem hodim další fotky, až něco, pokud možno s Michalem nafotim :-)
Mějte se
Ailii

Roztomilá básnička a dá se pochopit nadvakrát

1. února 2007 v 12:42 | Ailiyah |  Básně

Koťátko

Vídám tě často ve snech
Nevinné a zatoulané
Koťátko.
Snad se mi vyčítavě šklebíš
Snad jsi mi uteklo předním oknem mého světa
A nikdy se mi nevrátíš?
Snad ses mi jen zatoulalo
Kdoví kam?
LÁSKO ALE JÁ BUDU HLEDAT !!!

Je to takový zajímavý

1. února 2007 v 12:39 | Ailiyah |  Básně

O její duši

Měla duši barvy nerozkvetlého karafiátu, který v poupěti skrýval vše potřebné ke květu. Její duše kvetla nádherně. Voněla. A měla smysl, protože činila radost už pouhým svým bytím. Učila mě všemu. Její duše rozumněla snad všemu.
V zákoutích té duše nebylo temných míst. Nebylo tam pro ně místo. Vše tam bylo srovnané, čisté a bez poskvrny - snad. Dala mi dovnitř nahlédnout jen jednou, ano, jen jednou jsem byla ochotná ztrácet čas nahlížením do její duše. Byla temně rudá jako srdce, jako čistá a teplá krev, když se říznete do prstu… Skrývala v sobě čistou temnotu plnou světla, něco, čemu stejně nikdy neporozumím, a jestli někdy, tak právě teď.
Mohla bych tu vyprávět příběh o čisté a krásné duši, ale zkraťme to: "Vždycky budeš to nejkrásnější morče na světě, Kikino."
In memoriam Kikina