ZPOVĚĎ

8. ledna 2007 v 16:44 | Ailiyah |  Próza
tohle si ale musíte vytisknout, jinak to ztratí své kouzlo...
ZPOVĚĎ
Píšu ti tady svůj příběh. Odehrává se právě na tomto papíře a ty ten papír držíš v ruce, prosakuje ti to do mysli a máš z toho hezký pocit…
Seděla jsem po vánočních prázdninách doma na posteli a vše bylo hotové. Na zítřejší zkoušku jsem byla docela připravená (zbytek dodělám večer) a taky jsem si sehnala materiály o vejšce, na kterou chci jít. S oběma ségrama jsem si pokecala, pohoda, klídek. Napsala jsem pár básniček, ale moc mi to nešlo. Bylo to tím, že jsem si byla až příliš jistá tím, že se mi povedou?
Vešla jsem k ségře do pokoje a na Evropě 2 hlásili, že na nějakých horách leží x centimetrů technického sněhu. A je tam pod nulou. To je opravdu zajímavé, zvlášť, když je dnes 3.1.07. "Přírodní" sníh nebyl a asi ani nebude. Posloouchám teda to rádio a myšlenky mi zaletí do hor, kde jsem byla na lyžáku… Rokytnice… V Hradci přece často vídám autobus do Rokytnice nad Jizerou. Své myšlenky přednesu nahlas: "Kdybysme tak jeli na hory. Do Rokytnice… Ale mám lepší nápad!" A už za sebou zabouchnu dveře pokoje své sestry a mířím si to ke svému pokojíčku… Zašívárna největší.
Ze sešitu škubu papír, beru si atlas, dám ho na kolena, propisku v ruce a jedu. No opravdu jedu - DO ROKYTNICE ! NAD JIZEROU ! ! !
¨
V autobuse sedí řidič a usmívá se. Já na něho mávám, on se pousměje a zakroutí hlavou. Asi si říká, že jsem pěkně střelená! A co! Těším se. Rodiče táhnou z auta bágly, řidič vystoupí a nandá je i s lyžemi do úložného prostoru. Parta mladých kluků se mi směje. Určitě se smějou mně, všichni mají snowboardy jak v tý trapný komedii, a já lyže z bazaru. Ale to mně fakt neprudí. Neprudí mě nic, protože jedem celá rodina na hory! A budem se flákat v nejlevnější Rokytnický chajdě, kterou jsme si na netu našli.
Kluci si hned po odjezdu pustili nahlas svoje rádio a začali pojídat chipsy. Řidič na to vůbec nic neřekl. Na potvoru jsem si pustila discmana. Do uší mi duněl Divokej Bill a tak jsem neslyšela ty strašný kreace nějakýho rádia Bla - Bla. Kluky to oslnilo, že mě neoslnili, tak už se mnou nezabývali a začali balit nějaký dvě bloncky, co se uchichtávaly každé jejich poznámce. To jsem zvědavá, jak budou na těch podpatcích zlézat Krkonoše.
Konečně jsme dojeli na místo. Když se rozevřely dveře, nahrnul se dovnitř chladný vzduch zvenčí. Cítila jsem výpary autobusu, voňavku těch holek, něčí nohy, ale i vůni smrků, lesů a volna. Nemusím se na nic učit, zkoušky mám za sebou a do dalšího pololetí mě pustí i přes ten individuální studijní plán. Takže super. Vzít lyže, bágl a kilometr nahoru až na chatu. Sněhu všude fůra. Tak přece jen nasněžilo!
V chatě bylo teplo, celkem milý personál, ale kvalita ubytování naprosto mizerná. Kopla jsem do své skříňky, která smrděla zatuchlinou a svalila batoh na špinavou postel. Povlíknout, vybalit… Na to je času dost, ale mamča tyhle názory neuznává. Tak to udělám, co se stane, ne? Jelikož je 12:00, jdeme se najíst a po krátké siestě bereme na sebe a s sebou kulichy, lyže a prachy. Permanentky jsou drahý, táta trochu nadává, ale nejspíš to myslí ze srandy. A to už jedu se ségrou na kotvě a hulákám si do toho mrazivého vzduchu svoji oblíbenou písničku.
Jedu hezky dolů, dokonce se mi podařilo bez úhony vystoupit z vleku. Je to super. "Co tu děláš," řve na mě někdo. Uviděla jsem ho. Stál tam. Můj přítel. "A co tu děláš ty," oplatila jsem mu drzou otázku. A pak jsme se oba rozesmáli. V hlavě mi míhalo tisíce myšlenek. - Vidím ho teprve podruhé. Když jsem ho poprvé spatřila, najednou jsem věděla, že tohle je člověk, na kterým mi moc záleží. - Teď vidím člověka, o kterém jsem si jistá, že ho miluju. A říkám to jako tenkrát, stejné věty, on stejně odpovídá… Vzpomínáme. Pak mi došlo, že mě s ním nesmí vidět táta.
Udělali jsme šílenou věc. Sjeli jsme na úplně jinou sjezdovku. Tam jsem si koupila horkej čaj za 35 Kč a von tam jen tak stál a byl krásnej. Možná ještě hezčí, než kdy předtím.
¨
Tak končí můj příběh. Já si v něm slnila své sny. A ty?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Talliam Talliam | 8. ledna 2007 v 17:51 | Reagovat

Oo Aničko, máš bujnou fantazii! :-) Tak ať se ti to vyplní!

2 Avantiss Avantiss | 12. ledna 2007 v 20:52 | Reagovat

Umíš vážně dobře psát..je to moc hezký.. pokračuj, jen tak dál

3 ailiyah ailiyah | 14. ledna 2007 v 18:22 | Reagovat

ahoy avantiss :-))

tak dik ted to du trochu upravit

4 *Matoush *Matoush | 22. září 2007 v 12:52 | Reagovat

Moc pěkný. Akorát si nemyslím, že snowboard je lepší než lyže. Přijde mi, že je na tom člověk moc spoutanej. Ehm.. a nechápu, co máš proti blondýnám?! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.