Zatracené město dvojka

30. ledna 2007 v 15:52 | Ailiyah |  Próza

ZATRACENÉ MĚSTO II.

Do nemocničního pokoje vstoupila Anežka. Marlén se ulevilo, že to není její druhý přítel, protože se ještě nevzpamatovala z odchodu toho prvního a tak řekla: "Ahoj. Díky, žes mě vytáhla zpod toho… toho…" "Ležela jsi pod stromem. Ale já tě nevytáhla, já jenom zavolala záchranku," pokukuje nesměle po pokoji zaražená Anežka a žmoulá si okraj trička. Za chvíli ji vystrnadí sestřička. "Sestři, prosím Vás, a jak to vlastně bylo? Nic si nepamatuju," mumlá unaveně Marlén. "No… Víš, málem jsi to nepřežila, byla´s fakt skoro…" "Sestřičko, to byste mi asi neměla říkat, co," usměje se Marlén přidrzle. "Neměla a víc ti taky neřeknu, tady máš svačinu," usměje se sestra Alenka a jde na sesternu.
A tak se drahá Marlén uzdravila. Díky nezlomné ochotě desetileté Anežky přežila i celá Marlénina rodina - tedy táta s mámou. Strom, co spadl na jejich dům, zpřetrhané elektrické vedení, všechna ta paseka byla zažehnána, ale něco přece jen zůstalo. - Venku zlověstně fičel vítr.
O pár dní později, v lednu jeli všichni na hory - navzdory teplé zimě napadl sníh, mrzlo a v Marlén se probudila touha ukázat všem možným i nemožným klukům své lyžařské (i jiné) kvality. Dokonale barevně sladěné lyže, souprava i doplňky, nový styling vlasů, vše pečlivě vyčtené z Dívky a je to. K tomu její "správně" prořízlá pusa - no, úspěch byl veliký. Spíš než kluci se ale na Marlén nabaloval sníh…
Na vleku to bylo hrozný. Kvůli větru ho pořád opravovali a Marlén už toho měla dost. Poté, co ji musel vlekař přímo nahodit na pomu a jela nahoru za hlasitého klení, si jí všiml jeden snowboardista. Pár poznámek, vtipy, osobní údaje… Od té doby se Marlén na své (samozřejmě TRAPNÉ) rodiče vykašlala a jezdila s Pavlem. Nebo spíš padala za Pavlem :-).
Ze stánku pod sjezdovkou vyšla krásná Jitka. Záměrně říkám krásná, opravdu byla krásná - a mířila rovnou nahoru. "Ty, píp, padej vod mýho kluka!" Marlén byla v trapné situaci, ale couvání jí nikdy moc nešlo, a tak se s milou krásnou Jitkou hádala. Pavla to zřejmě unavilo a tak začal sjíždět dolů. Opíral se do něho silný vítr. Marlén jela rychle za ním, jela směrem k lesu, aby mohla dokonat svůj zvrhlý plán. Sníh. Muldy. Vítr. Překřížené lyže - sníh. Strom.
Bílá mlha.
"Mha za mnou, mha přede mnou…" Popelka
___________________________________________________________________________
pozn. red.: ještě nevím, jestli umřela, nebo ne, to záleží na vašich ohlasech!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.