Nová povídka

8. října 2018 v 15:35 | Ailiyah |  Próza
Klára

Když ho uviděla, zalapala po dechu. Je to on? Určitě je to Alex, vždyť se zas tolik nezměnil. Jen má vlasy na krátko a brýle. Trochu přibral, to je dobře, byl vždycky tak hubenej.
Nečekala, že ho potká. Ne takhle na ulici v Plzni, kde oba studovali. Před třemi lety. Kde se do sebe šíleně zamilovali, rok spolu chodili a po hrozných hádkách se rozešli. Párkrát si ještě napsali, ale pak nastalo ticho.
Kde se tady bere? A co to má za ochechuli? No potěš koště, vypadá jak oškubaná kachna. Klára se zastavila.
"Ahoj Alexi!" usmála se na něj.

Alexandr


Cože? Proč si Klára obarvila vlasy na černo? Ale jinak jí to sluší, nosí pořád podpatky a ten černej kabát k tomu vypadá skvěle. Ale ten namachrovanej borec vedle ní, to je teda síla. Má sice svaly, ale určitě je úplně vypatlanej.
Pozdravila mě!
"Čau Kláro," řekl a taky se usmál. Hlavou mu proletěly vzpomínky. Klára na tobogánu, směje se a mává na něj. Klára v kině, drží ho za ruku, líbají se. Nahá Klára.
"Tak jak se daří? Už jsi vystudoval?"
"Ale jo, dávno pravuju, jsem ajťák."
"Co jinýho taky. Hele, já musím letět, tak se měj. Čauky," zamávala Klára a odešla, namachrovaný týpek na mě ještě chvíli koukal přes rameno.

Klára


"Kdo to byl?"
"Ále, jeden kámoš z vejšky."
"Nevěřím ti."
"Čemu nevěříš?"
"Určitě jste spolu něco měli. Jak se na tebe díval!"
"Libore, nezačínej zase. Je to jenom starej kámoš. Nic víc. Nemusíš hned žárlit."
"Já jen nechci, aby se kolem tebe motali takový týpci."
"Vždyť měl holku!"
"Ale jak se na tebe díval."
"Ach jo, nech si to. Opakuješ se."


Alexandr


"Co to bylo za páreček? Ta holka je pěkně tlustá."
"To je jedna spolužačka z vejšky. Už jsem ji dlouho neviděl."
"Aha," řekla Lenka a vzala Alexe za ruku.
"Chceš jít někam tancovat?" Alex potřeboval zapomenout. Na dávnou lásku Kláru. Zaútočilo na něj tolik vzpomínek, že se mu motala hlava.

Klára


Mám mu zavolat, nebo ne? Mám vůbec ještě jeho číslo? Klára stála u skříňky a rychle vyhrabala starý deník. Tady to je. Číslo na Alexe.
"Prosím, Alexandr Hrbek."
"Čau Lexi! Tady Klára."
"Klárí!"
"To bylo dobrý dneska. Co sis to nabalil za koště?"
"A proč ty chodíš s takovým hipsterem?"
Chvíli bylo ticho.
"Stejně jsme si spolu užili, viď?" popichoval Alex.
"Ty myslíš jenom na sex."
"Vždyť jsem chlap, tak co bys čekala."
"Ale máš pravdu, bylo to s tebou super."
"A jsem stopro lepší v posteli než ten tvůj. Určitě je to frigidní metrouš."
"Někdy zrovna nemá náladu, ale frigidní není," smála se Klára.
V tu chvíli vstoupil do pokoje Libor.
"Tak ty máš milence! Já to věděl. A ještě s ním budeš probírat, že jsem nějakej frigidní? Vypadni, Kláro!"
"Počkej, Libore, jen jsem si dělala srandu. Byl to jen blbej vtípek."
"Řekl jsem vypadni!" zařval Libor.
A bylo hotovo.

Alexandr


Proč to típla? Stalo se něco? Tyjo, a zrovna jsem ji chtěl pozvat na kafe. Chci vědět, jak se má, kde pracuje… Ještě, že Lenka není žárlivá.
"Haló? Alexi?" Klára byla vyčerpaná.
"Ahoj. Ty jsi to típla?"
"Promiň. Jenže stalo se něco dost drsnýho. Libor mě právě vyhodil z domu. Nevím, co mám dělat. Teď v jednu ráno."
"Takže za to může ten náš telefonát. Víš co? Můžeš přespat u mě. Lenka není žárlivá, řekl jsem jí, že jsme byli spolužáci."
"Fakt by to šlo?"
"Hele máme tady nafukovací matračku, to bude v pohodě." A tak Klára prošla nočním městem až k malému bytu, zazvonila a přišla jí otevřít Lenka.
"Já tady bydlím jen měsíc s přítelem Liborem, ale před chvílí jsme se rozešli," řekla Klára a Lenka chápavě potřásla hlavou.
"Jo, rádi ti s Alexem pomůžeme. Tohle je blbá situace, přece nebudeš mrznout někde na ulici. A co jste vlastně studovali?" ptala se Lenka. Byla tak přátelská...
 

recenze - Černá labuť vzlétá

21. července 2018 v 18:44 | Ailiyah |  Recenze
Lee Carroll, čili dva manželé dali dohromady velmi zajímavou knihu, ke které jsem si právě sehnala pokračování. Nicméně to rozčarování že můj známý knihkupec pokračování nemá!!! No prostě jsem začala psát svůj vlastní konec a radši ho dopíšu dřív, než mi domů poštou přijde druhý díl :-D

Příběh vypráví o mladé dívce Garet (Margaret) Jamesové, která se náhodou zaplete do velmi nebezpečné hry. Vypustí na svět démony Zoufalství a Zmaru, setká se s alchymistou, ale také s úžasným, krásným a trochu temným Willem. Teď už je to jasné, Garet se hrozně moc zamiluje, ale pár jejích nových přátel ji před Willem varuje. A z obyčejné dívky se najednou stane hrdinka. Musí se učit spoustu nových nadpřirozených věcí, aby alchymistu přemohla.

A čím to začíná, abych nepředbíhala? Garet zabloudí do jedné uličky, vstoupí do klenotnictví a neznámý stařík jí slíbí dobré peníze za otevření stříbrné skříňky. Jenže tím, že ji otevře, se stane velká tragédie. Zoufalství a Zmar kráčí New Yorkem a Garet s dalšími nadpřirozenými bytostmi musí udělat vše, co je možné i nemožné. Tato hrdinka je totiž Strážní věž, má po matce důležité poslání. Podaří se Garet alchymistovi vzít skříňku a zavřít démony, aby nezničili celý svět?

Nikdy jsem ještě nečetla urban fantasy, takže jsem byla na knížku hodně zvědavá. Nejsem moc fanynka New Yorku, ale tohle se mi líbilo. Taková adult mě nadchla tím, že celý příběh je hodně čtivý a vzbuzuje chuť prostě číst dál. Rozhodně napínavé. Hlavní hrdinka je uvěřitelná a sympatická, její odvaha čtenáře až zaskočí.

Nějaké chyby? Po pravdě jsem celkem vybíravá čtenářka a knihu, která mě nezaujme, zahodím a dám do poličky. Tohle mě zaujalo až moc. Nemůžu si pomoct, jediné, co mě na knize vadilo, byla skutečnost, že nemám rychle po ruce pokračování :-)

Ale jo, možná bych mohla aspoň něco vytknout. Uvítala bych víc romantických scén, je to kniha pro holky (nebo ne?) a bylo by fajn se dočíst víc o vztahu Willa a Garet.

Jestli máte rádi romantické fantasy, upíry, démony, čaroděje a takové věci, určitě si to přečtěte. No comment, prostě se mi to líbilo.

95%

Kříž u potoka :-)

25. června 2018 v 8:42 | Ailiyah
 


Světlá, Karolina. Hubička

25. června 2018 v 8:37 | Ailiyah |  Recenze
****

90%

Karolina patří mezi klasiky. Musím ji velmi pochválit za zajímavou zápletku a milý, překvapivý konec.

Hubičku si určitě přečtěte, bude vám to trvat tak hodinu maximálně, je to pouze povídka, 80 stran A6. J. Otto v Praze se vycajchnoval, hezké desky. Světová knihovna.

Podtitul Hubičky je: Obrázek ze života pohorského lidu našeho. Světlou určitě znáte ze školy, nejspíš jste četli Kříž u potoka. Pokud ne, okamžitě běžte do knihovny a půjčte si buď Křiž, nebo Nemodlence, nebo zkuste sehnat povídku Krejčíkova Anežka, Lamačovo dítě, Černá divizna, popřípadě si přečtěte aspoň tu Hubičku. Jinak se na mě nezlobte, ale nejste vzdělaný člověk, pokud nevíte, kdo byla Karolina Světlá a neznáte alespoň název jejího nejznámějšího díla.

Karolina je geniální. Má ji ráda i moje sestra Máňa.

K samotné Hubičce: Vendulka a Lukáš se chtějí vzít. Lukášova nemilovaná žena zemřela a malé dítko nemůže být bez matky. Hned se konají zásnuby a Vendulka se stěhuje k Lukášovi. Spořádá celý dům, stará se o dítě a Lukáš jednoho večera chce hubičku. Dej mi aspoň pusu. A Vendulka řekne jasně: žádná pusa nebude, ještě jsme se nevzali a nebožka by se v hrobě obracela. Ale co hubiček jsi mi dala, když jsme se scházeli, říká jí Lukáš. Jak to dopadne? Uvidíte.

Přečtěte si Karolinu, neuděláte chybu. Přiznávám, ženám se tato kniha bude líbit více než mužům. Ale to není nijak výjimečné.

A jestli dá Vendulka Lukášovi pusu? Pozor, ona mu uteče. Jste zvědaví, jak to dopadne? Karolina nemá problém s tím, že Anežka se svým milým skočí ze skály, takže bacha, Krejčíkova Anežka není žádný slaďák s happyendem.

Oh, spoiler. Škoda.

Wiesel, Elie: Noc.

25. června 2018 v 8:27 | Ailiyah |  Recenze
Elie dovede být drsný. Emoce, přetlak, sexualita, zmar, smrt, smrt ve tváři, smrt okolo, smrtka v zrcadle.

Tato kniha je logicky o koncentračním táboře, ve kterém Eliezer žil. Teď už vás doufám nepřekvapí, že je Žid, a to velmi zbožný. Ale kam se poděl dobrotivý Hospodin, JHVH? Kam se podělo dobro v koncentráku, kde denně umírají lidé? Kde umíral jeho otec, jeho kamarádi, jeho souvěrci? Je vůbec ještě Bůh?

Ne, není, nemůže být. Nepostaral se o svůj vyvolený národ, nevytáhl nás z jámy podsvětí, nemůže být.

Smrt Boha, Nietzsche, Kierkegaard... Přečtěte si to. Napište mi svůj názor.

Toto je blog, ne nějaký literární portál. Toto není recenze... Nebo snad ano. Ale snažím se o stručnost. Knihu Noc musíte přečíst, nemá smysl o ní něco plkat a vyprávět. Je to zážitek na celý život. A poslední věta vás dostane.

Tečka.

Být tebou, víc bych četla :-)

25. června 2018 v 8:04 | Ailiyah |  téma týdne
Čtěte víc!

No, to zní jako komunistické heslo :-D

Ale jo, čtěte, být tebou, četla bych víc knih a ne pořád jen civět na youtube nebo telku... Jde o to, co kdo preferuje. Jestli věnuje denně dvě hodiny HIMYM nebo Big Bang Theory, anebo jestli si denně hodinu čte Shakespeara. Posuďte sami, co lépe prospěje vaší duši.

Ale, konec moralizování... Jdu si číst na záchod starou Top Dívku! Hihi

Budu psát recenze!!!

25. června 2018 v 7:59 | Ailiyah
Dneškem začíná nová epocha mého blogu. Budu zde publikovat knižní recenze. Nebojím se vynadat autorům, co píší slátaniny. Nebojím se pochválit Jane Austenovou, i když ji chlapi nemusí. Nebojím se zbožňovat Karolinu Světlou, i když je dávno mrtvá. Stále je geniální. Moje sestra Máňa tvrdí, že by měla dostat Nobelovku místo Starce a moře, protože to je celá kniha jen o starci, který loví rybu. Takový Nemodlenec!

Pokud se ztrácíte, nemusíte číst dál a běžte dál číst časopis Dívka nebo Elle. Popřípadě Svět motorů, Bravo, nebo luštěte křížovku. Tohle je svět literatury.

Do toho! První knížka, kterou jsem nedočetla, je David Duchovny, Kráva nebeská. Přemýšlím, jestli ji dočíst.

No, začneme knihou Noc od Eliezera Wiesela, následuje Karolina Světlá a její Hubička, pak i Hálek a jeho Poldík rumař.

Těšte se!

Vaše Anna Hermonová

(pseudonym, příjmení je mých předků, konkrétně Anny Hermonové, křestní jméno sedí)

Anketa

22. června 2018 v 8:06 | Ailiyah
Mám pro vás další anketu :-)

Dnes je krásný den, jedu na víkend za dědou do malebné vesničky na Vysočině. V noci jsem moc nespala, ale naštěstí nemusím do práce. Už jsem se pochlubila?

Učím angličtinu přes telefon. Je to dobrá práce, můžu si povídat s lidmi na určité téma a plat je slušný :-) Navíc skvělý šéfík, zatím mi to jde a stíhám sedm lidí za hodinu. Jsou to pětiminutové hovory.

Mějte se!

V pasti jako myš!

21. června 2018 v 20:04 | Ailiyah |  téma týdne
Člověk si často jámu kope a pak do ní padá...

Myslím si, že nejhorší je zahlcovat si mysl informacemi, které nepotřebujeme, nebo uvíznout ve světě snů. (Vítejte v mém světě! Hihi...)

Co s tím vším? Dneska jsem přišla z nové práce, unavená, zničená z horka. Strašně jsem chtěla procházku, chůze formuje postavu. (Ženy zbystřily...) Jenže třicet jedna ve stínu... Napůl v pr.... jsem došla domů, uklidila barák. Proč jsem jen kvůli foremné postavě riskovala úpal nebo úžeh? Proč doma dělám něco, co možná ani nemusím? Nebo jsem mohla někoho požádat, aby mi pomohl...

Občas je každý člověk ve své vlastní pasti.

Přeju vám, aby se vám to nestávalo často.

Mrkněte na nové povídky, básničky a nové fotky :-)

Vaše Aili

Napiš si svoji budoucnost

14. června 2018 v 14:43 | Ailiyah
To zní snadno, napsat si svou budoucnost. Nedávno jsem to udělala. Do velkého sešitu jsem prostě sepsala všechno, co si přeju dokázat. Je to docela vtipné, přála jsem si ve své staré práci mít úspěch a stát se koučkou, místo toho mě vyhodili. Ale teď budu učit angličtinu po telefonu což je stokrát lepší než call centrum, kde člověk nabízí nějaké produkty. Takhle si budu povídat s lidmi anglicky a těším se...

Co si představuju? Chci vydat knihu, napsala jsem už Albatrosu... Chci si vzít svého přítele (né hned), chci mít práci, která mě bude bavit (tahle angličtina bude asi super)... Po pravdě by mi neuškodila trocha peněz za knihy, co napíšu. Přeju si, aby mi zůstaly hezké vztahy v rodině, přeju si celý život kamarádit s Martinem, jejda těch přání by bylo :-)

A ty? Co si přeješ do budoucna? Jak se ti líbí moje texty? Určitě si tady přečti pár básní nebo kousek nové povídky, brzo ji sem dám celou. Tvoje A.