recenze - Černá labuť vzlétá

21. července 2018 v 18:44 | Ailiyah |  Recenze
Lee Carroll, čili dva manželé dali dohromady velmi zajímavou knihu, ke které jsem si právě sehnala pokračování. Nicméně to rozčarování že můj známý knihkupec pokračování nemá!!! No prostě jsem začala psát svůj vlastní konec a radši ho dopíšu dřív, než mi domů poštou přijde druhý díl :-D

Příběh vypráví o mladé dívce Garet (Margaret) Jamesové, která se náhodou zaplete do velmi nebezpečné hry. Vypustí na svět démony Zoufalství a Zmaru, setká se s alchymistou, ale také s úžasným, krásným a trochu temným Willem. Teď už je to jasné, Garet se hrozně moc zamiluje, ale pár jejích nových přátel ji před Willem varuje. A z obyčejné dívky se najednou stane hrdinka. Musí se učit spoustu nových nadpřirozených věcí, aby alchymistu přemohla.

A čím to začíná, abych nepředbíhala? Garet zabloudí do jedné uličky, vstoupí do klenotnictví a neznámý stařík jí slíbí dobré peníze za otevření stříbrné skříňky. Jenže tím, že ji otevře, se stane velká tragédie. Zoufalství a Zmar kráčí New Yorkem a Garet s dalšími nadpřirozenými bytostmi musí udělat vše, co je možné i nemožné. Tato hrdinka je totiž Strážní věž, má po matce důležité poslání. Podaří se Garet alchymistovi vzít skříňku a zavřít démony, aby nezničili celý svět?

Nikdy jsem ještě nečetla urban fantasy, takže jsem byla na knížku hodně zvědavá. Nejsem moc fanynka New Yorku, ale tohle se mi líbilo. Taková adult mě nadchla tím, že celý příběh je hodně čtivý a vzbuzuje chuť prostě číst dál. Rozhodně napínavé. Hlavní hrdinka je uvěřitelná a sympatická, její odvaha čtenáře až zaskočí.

Nějaké chyby? Po pravdě jsem celkem vybíravá čtenářka a knihu, která mě nezaujme, zahodím a dám do poličky. Tohle mě zaujalo až moc. Nemůžu si pomoct, jediné, co mě na knize vadilo, byla skutečnost, že nemám rychle po ruce pokračování :-)

Ale jo, možná bych mohla aspoň něco vytknout. Uvítala bych víc romantických scén, je to kniha pro holky (nebo ne?) a bylo by fajn se dočíst víc o vztahu Willa a Garet.

Jestli máte rádi romantické fantasy, upíry, démony, čaroděje a takové věci, určitě si to přečtěte. No comment, prostě se mi to líbilo.

95%
 

Kříž u potoka :-)

25. června 2018 v 8:42 | Ailiyah

Světlá, Karolina. Hubička

25. června 2018 v 8:37 | Ailiyah |  Recenze
****

90%

Karolina patří mezi klasiky. Musím ji velmi pochválit za zajímavou zápletku a milý, překvapivý konec.

Hubičku si určitě přečtěte, bude vám to trvat tak hodinu maximálně, je to pouze povídka, 80 stran A6. J. Otto v Praze se vycajchnoval, hezké desky. Světová knihovna.

Podtitul Hubičky je: Obrázek ze života pohorského lidu našeho. Světlou určitě znáte ze školy, nejspíš jste četli Kříž u potoka. Pokud ne, okamžitě běžte do knihovny a půjčte si buď Křiž, nebo Nemodlence, nebo zkuste sehnat povídku Krejčíkova Anežka, Lamačovo dítě, Černá divizna, popřípadě si přečtěte aspoň tu Hubičku. Jinak se na mě nezlobte, ale nejste vzdělaný člověk, pokud nevíte, kdo byla Karolina Světlá a neznáte alespoň název jejího nejznámějšího díla.

Karolina je geniální. Má ji ráda i moje sestra Máňa.

K samotné Hubičce: Vendulka a Lukáš se chtějí vzít. Lukášova nemilovaná žena zemřela a malé dítko nemůže být bez matky. Hned se konají zásnuby a Vendulka se stěhuje k Lukášovi. Spořádá celý dům, stará se o dítě a Lukáš jednoho večera chce hubičku. Dej mi aspoň pusu. A Vendulka řekne jasně: žádná pusa nebude, ještě jsme se nevzali a nebožka by se v hrobě obracela. Ale co hubiček jsi mi dala, když jsme se scházeli, říká jí Lukáš. Jak to dopadne? Uvidíte.

Přečtěte si Karolinu, neuděláte chybu. Přiznávám, ženám se tato kniha bude líbit více než mužům. Ale to není nijak výjimečné.

A jestli dá Vendulka Lukášovi pusu? Pozor, ona mu uteče. Jste zvědaví, jak to dopadne? Karolina nemá problém s tím, že Anežka se svým milým skočí ze skály, takže bacha, Krejčíkova Anežka není žádný slaďák s happyendem.

Oh, spoiler. Škoda.
 


Wiesel, Elie: Noc.

25. června 2018 v 8:27 | Ailiyah |  Recenze
Elie dovede být drsný. Emoce, přetlak, sexualita, zmar, smrt, smrt ve tváři, smrt okolo, smrtka v zrcadle.

Tato kniha je logicky o koncentračním táboře, ve kterém Eliezer žil. Teď už vás doufám nepřekvapí, že je Žid, a to velmi zbožný. Ale kam se poděl dobrotivý Hospodin, JHVH? Kam se podělo dobro v koncentráku, kde denně umírají lidé? Kde umíral jeho otec, jeho kamarádi, jeho souvěrci? Je vůbec ještě Bůh?

Ne, není, nemůže být. Nepostaral se o svůj vyvolený národ, nevytáhl nás z jámy podsvětí, nemůže být.

Smrt Boha, Nietzsche, Kierkegaard... Přečtěte si to. Napište mi svůj názor.

Toto je blog, ne nějaký literární portál. Toto není recenze... Nebo snad ano. Ale snažím se o stručnost. Knihu Noc musíte přečíst, nemá smysl o ní něco plkat a vyprávět. Je to zážitek na celý život. A poslední věta vás dostane.

Tečka.

Být tebou, víc bych četla :-)

25. června 2018 v 8:04 | Ailiyah |  téma týdne
Čtěte víc!

No, to zní jako komunistické heslo :-D

Ale jo, čtěte, být tebou, četla bych víc knih a ne pořád jen civět na youtube nebo telku... Jde o to, co kdo preferuje. Jestli věnuje denně dvě hodiny HIMYM nebo Big Bang Theory, anebo jestli si denně hodinu čte Shakespeara. Posuďte sami, co lépe prospěje vaší duši.

Ale, konec moralizování... Jdu si číst na záchod starou Top Dívku! Hihi

Budu psát recenze!!!

25. června 2018 v 7:59 | Ailiyah
Dneškem začíná nová epocha mého blogu. Budu zde publikovat knižní recenze. Nebojím se vynadat autorům, co píší slátaniny. Nebojím se pochválit Jane Austenovou, i když ji chlapi nemusí. Nebojím se zbožňovat Karolinu Světlou, i když je dávno mrtvá. Stále je geniální. Moje sestra Máňa tvrdí, že by měla dostat Nobelovku místo Starce a moře, protože to je celá kniha jen o starci, který loví rybu. Takový Nemodlenec!

Pokud se ztrácíte, nemusíte číst dál a běžte dál číst časopis Dívka nebo Elle. Popřípadě Svět motorů, Bravo, nebo luštěte křížovku. Tohle je svět literatury.

Do toho! První knížka, kterou jsem nedočetla, je David Duchovny, Kráva nebeská. Přemýšlím, jestli ji dočíst.

No, začneme knihou Noc od Eliezera Wiesela, následuje Karolina Světlá a její Hubička, pak i Hálek a jeho Poldík rumař.

Těšte se!

Vaše Anna Hermonová

(pseudonym, příjmení je mých předků, konkrétně Anny Hermonové, křestní jméno sedí)

Anketa

22. června 2018 v 8:06 | Ailiyah
Mám pro vás další anketu :-)

Dnes je krásný den, jedu na víkend za dědou do malebné vesničky na Vysočině. V noci jsem moc nespala, ale naštěstí nemusím do práce. Už jsem se pochlubila?

Učím angličtinu přes telefon. Je to dobrá práce, můžu si povídat s lidmi na určité téma a plat je slušný :-) Navíc skvělý šéfík, zatím mi to jde a stíhám sedm lidí za hodinu. Jsou to pětiminutové hovory.

Mějte se!

V pasti jako myš!

21. června 2018 v 20:04 | Ailiyah |  téma týdne
Člověk si často jámu kope a pak do ní padá...

Myslím si, že nejhorší je zahlcovat si mysl informacemi, které nepotřebujeme, nebo uvíznout ve světě snů. (Vítejte v mém světě! Hihi...)

Co s tím vším? Dneska jsem přišla z nové práce, unavená, zničená z horka. Strašně jsem chtěla procházku, chůze formuje postavu. (Ženy zbystřily...) Jenže třicet jedna ve stínu... Napůl v pr.... jsem došla domů, uklidila barák. Proč jsem jen kvůli foremné postavě riskovala úpal nebo úžeh? Proč doma dělám něco, co možná ani nemusím? Nebo jsem mohla někoho požádat, aby mi pomohl...

Občas je každý člověk ve své vlastní pasti.

Přeju vám, aby se vám to nestávalo často.

Mrkněte na nové povídky, básničky a nové fotky :-)

Vaše Aili

Napiš si svoji budoucnost

14. června 2018 v 14:43 | Ailiyah
To zní snadno, napsat si svou budoucnost. Nedávno jsem to udělala. Do velkého sešitu jsem prostě sepsala všechno, co si přeju dokázat. Je to docela vtipné, přála jsem si ve své staré práci mít úspěch a stát se koučkou, místo toho mě vyhodili. Ale teď budu učit angličtinu po telefonu což je stokrát lepší než call centrum, kde člověk nabízí nějaké produkty. Takhle si budu povídat s lidmi anglicky a těším se...

Co si představuju? Chci vydat knihu, napsala jsem už Albatrosu... Chci si vzít svého přítele (né hned), chci mít práci, která mě bude bavit (tahle angličtina bude asi super)... Po pravdě by mi neuškodila trocha peněz za knihy, co napíšu. Přeju si, aby mi zůstaly hezké vztahy v rodině, přeju si celý život kamarádit s Martinem, jejda těch přání by bylo :-)

A ty? Co si přeješ do budoucna? Jak se ti líbí moje texty? Určitě si tady přečti pár básní nebo kousek nové povídky, brzo ji sem dám celou. Tvoje A.

Nová povídka druhá část

14. června 2018 v 14:36 | Ailiyah |  Stříbrný rytíř
Královna Naima všechnu starost o palác přenechala své dceři a královým rádcům. Laini ale místo vlády trávila spoustu času u lůžka svého otce.
"Tati?"
"Laini, musíš vládnout. Já už nemám sílu..." řekl Danuel.
"Jsi přece král. Nemůžeš umřít, mám tě ráda, maminka tě tolik miluje! Nesmíš jen tak odejít. Uzdravíš se a budeš zase vládnout Lesní zemi. Nevzdávej to, prosím," přemlouvala Laini svého otce.
"Umírám," řekl Danuel. Laini se rozplakala. Lehla si ke králi, objala ho a plakala mu v náručí. Najednou se v komnatě rozsvítilo. Před královou postelí stál Oarus s velkým zářivým mečem.
"Ne, Danueli, neumíráš. Tvůj vnuk Alexandr potřebuje někoho, kdo ho naučí vládnout. Už teď je to statečný chlapec a ty z něj vychováš dokonalého rytíře. Je to tvoje povinnost. Věřím, že teď už se nebudeš vzpírat vůli Dobra," usmál se Oarus.
"Oare, nech mě odejít. Jsem zlomený," řekl Danuel.
"V žádném případě. Tady se umírat nebude. Tohle je meč, který daruješ Alexandrovi. A okamžitě vylez z té postele. Nebudeš si tady hrát na nějakého nemocného ubožáka."
Danuel na Oara jen bezmocně zíral.
"Něco jsem řekl! Okamžitě vstaň! To si říkáš král? Kde je tvá odvaha, tvá statečnost, kde je tvůj smysl pro povinnost?"
"Já už nejsem král," řekl Danuel skomíravým hlasem.
"Tak dost," vykřikl Oarus, vrhnul se na krále a vzal ho pevně za obě ruce, vytáhl ho ven z postele.
"Ty jsi vyhublý… Okamžitě se najíš. A za hodinu tě čekám v pracovně, musím ještě něco vyřídit na ostrově. Běž do kuchyně a dej si slepičí polévku. Udělá ti dobře," přikázal Oarus.
Danuel bezradně stál u své postele.
"Oarus má pravdu, tati. Pojď se mnou, dáme si večeři," řekla Laini.
"Vy nechápete, jak je to těžké," začal Danuel a Oarus se rozesmál.
"Vždycky jsi měl tolik chuti k jídlu! Necítíš tu vůni? Slepičí polévku máš rád, prosím tě, běž a dej si plný talíř. Zakousni to pečení a za chvíli budeš zase král se vším všudy."
"Tati," prosila Laini a podívala se Danuelovi do očí. Už nebyly prázdné, viděla v nich zase ty staré jiskřičky.
"Dobrá. Končím s umíráním. Mám hrozný hlad," usmál se Danuel.
"No hurá. Vzchop se, máš velkou zodpovědnost za tento svět," řekl Oarus a Danuel se rychle oblékl. Já mám takový hlad, říkal si a když měl zase na sobě krásné královské roucho, objal svou dceru a vzal si od Oara meč.
"Alex potřebuje dědečka. Je to tak. Prosím, odpusťte mi moji pošetilost."
"Omluva se přijímá. Tak za hodinu přijdu a musíme dohnat všechno, co jsi zanedbal," řekl Oarus a Danuel šel rázným krokem do kuchyně.
Další den ráno se Henry balil. Theresa zuřila. Svým způsobem kdysi Henryho strašně milovala. Ale nedokázala se smířit s tím, že Henry v mládí miloval krásnou princeznu. Teri nebyla ani hezká, ani ošklivá. Průměrná, tuctová žena. Věděla, že Henry si ji vzal proto, aby zapomněl na Laini. Ale to se mu nepovedlo.
Když se Henry objevil v paláci, moc radostně ho nepřivítali. Naima nevěděla, co mu má říci, nečekali ho. Danuel odpočíval, pořád ještě byl hrozný hypochondr po tom svém umírání.
Laini přišla do zasedací místnosti a když spatřila Henryho, vykulila oči a roztřásla se.